My messenger Stalker [ OPRAVUJE SE ]

# Stalking number twelve

Jěstě před tím, než jsem mohl cokoli udělat, jsem se opět podíval na Miu a řekl jí něco v tom smyslu, že teď půjdu dolu a něco se pokusím zjistit. 

(Avšak dřív, než jsem odešel, nechal jsem na stolku lahvičku kterou mi dal Igor. )

Když souhlasila pustila mě a já tak mohl odejít dolu za Michaelem a Igorem. Asi jsem se jich bál stejně jako Mia, pro mě byla noční můra vidět, jak se nějaký psychopat ukájí na takových mladých dívkách.
Když jsem došel dolu, viděl jsem, jak ten větší - Igor někam odnáší Miinu kamarádku Emmu. Chtěl jsem něco udělat ale nešlo to a pak jsem zjistil něco děsivého...

Mia a Emma nebudou první ani poslední oběti. Když jsem totiž došel do obýváku, viděl jsem nothebook a v něm rozkliklou ikonu " Facebook ". V tu dobu jsem nemyslel a přečetl si zprávy, které byly dole na liště už rozkliklé.

Michael Doel - no vidíš puso, moc mi nepomáháš. Nemáš dneska večer čas ?

Jasmine Karre - já vím že ne :D bohužel dneska večer jdu ven.

Michael Doel - ale noták, myslím si, že ten někdo počká....

Jasmine Karre - nepočká, můj přítel fakt nepočká.

Michael Doel - nepočká ? Však ty ještě uvidíš kdo počká a kdo ne.

Jasmine Karre - co to tu říkáš ?

Michael Doel - nedožiješ se rána

Jasmine Karre - počkat ? Co to tu meleš ?

Michael Doel - nikdo mi nebude odporovat....nikdo !

Jasmine is writing...🖋

Zrovna když jsem chtěl přečíst další zprávu, mi na rameno sáhl Michael a ptal se mě, co tu dělám. Musel jsem nějak jednat a něco rychle odpovědět. ,, čau Michu, tak víš jak ne ? Chtěl jsem se učit od mistra a tak mě napadlo, že bych přečetl něco málo z tvojí práce. " ,, jo tak, už jsem si myslel, že jsi špech." ,, to nemyslíš vážně ne ? " ,,jasně že ne Borče :D "  Oddychl jsem si, už jsem totiž myslel, že mě odhalil.

------

Pohled Mii

Patrik někam šel a já měla celou místnost pro sebe. Tak jsem toho využila. Prohledala jsem šuplíky, skříně, postel...byla jsem zkrátka všude. Nic jsem ale nenašla...nevadí. Pak mě napadlo, že otevřu dveře a podívám se, co se děje s Emmou. Když jsem pootevřela, viděla jsem, jak Igor odnáší Emmiino tělo do vedlejší ložnice. Lekla jsem se. Už jsem ani nedoufala, že žije. Pak ale otevřela oči a já na ni mrkla. To byl náš tajný signál...když měla jedna z nás plán. Pak jsem zavřela. Ještě jednou jsem se podívala po místnosti a našla tam tu lahvičku. ,,aha ! Nebyl to FORM ale CHLOROFORM ! To je přece silné uspávadlo!" Ano jsem geniální. Vzala jsem lahvičku, kterou tam Patrik nechal a utrhla jsem kus látky ze závěsů. Otevřela jsem dveře a po špičkách jsem šla k místnosti, kde byla Emma a s nejvyšší pravděpodobností Igor. Dveře byli téměř otevřené a tak mi nedělalo problém se do místnosti podívat.

,,nech mě ! " ,, tebe puso, nikdy !" ,, ty zrůdo, ty parchante, ty hajzle !!" ,, nadávej mi klidně všema jazykama a všema urážkama ale mě neodradíš." ,, prooooč ? Proč to vlastně všechno děláš ? Proooč ? " Když jsem tohle slyšela rozbušilo se mi srdce a lapala jsem po dechu. Pak mi ale došlo, že v ruce držím docela nebezpečnou látku a určitě by se mu nelíbilo, kdyby padl on a ne Emma. Proto jsem neváhala a do místnosti vtrhla jako raketa.

----------------------------------------------

To by mohlo stačit, 600 slov :-) jelikož mi hodně píšete zprávy, že dlouho nic nevychází tak jsem se rozhodl, že kapči budou mít max 600 slov.

Děkuji za každé přečtení :-) jste zlatíčka ❤️