Exkluzivní hráč ✔️

23. kapitola

John

Tu noc jsem už neusnul. Ani jsem se o to nesnažil. Po návratu domů jsem se usadil na gauči a s ginem v ruce zíral do neurčita.

A přesně podle toho to ráno také vypadalo. Musel jsem si vzít taxíka, protože mi bylo jasné, že ze mě alkohol nestihl vyprchat. S taxikářem jsem prohodil sotva pár slov, měl jsem pocit, že mě veze do vězení. Do vězení, kde budu nucen komunikovat s Reese.

Když vůz zastavil před pracovištěm, dal jsem taxikáři částku, o kterou si řekl a pak jsem mlčky vystoupil, abych si posbíral to, co jsem si sám nadrobil. Koneckonců jsem to byl já, kdo tehdy poprvé vyjel po Reese. Těžko jsem věřil uvědomění, že se to stalo teprv minulý týden.

Je vůbec možné, aby ke mně po tak krátké době cítila něco tak silného, jako je láska?

Jak se dá vlastně poznat, že je člověk zamilovaný? 

Nevěřil jsem tomu. Byl jsem schopen dát ruku do ohně za to, že je Reese zkrátka ještě moc mladá a že se nevyzná ve svých pocitech. A třebaže já se v těch svých nevyznal o moc lépe, pořád jsem měl dost rozumu na to, abych se držel faktu, že mám srdce pro přežívání a ne pro milování.

**

,,Nechce tu smlouvu podepsat," povzdechl si otec, když vešel do naší kanceláře a já v duchu poslal pana Rewnneta do hajzlu. ,,Proč? Vždyť byl přece z našeho systému úplně podělanej!"

,,Já vím, synku, já to vím," usmál se na mě soucitně a tím mě rozdráždil ještě víc.

,,Proč se taky nevztekáš? Vztekej se se mnou!" zavrčel jsem jako malé děcko a on s pohledem upřeným do zdi jen zavrtěl hlavou.

,,Tak promiň, že jsem takový. Slyšet tohle hned po ránu, já..." Zmlknul jsem a se zatnutou čelistí hodil propiskou o stůl. Odrazila se tak prudce, až dopadla na podlahu.

,,Nezvedneš ji?"

Pohlédl jsem do otcova vřelé tváře a zamyslel se, jestli si je vědom, že nekřičím na něj, ale jen vedle něj. 

,,Ano, zvednu ji," pohlédl jsem z okna. ,,ale až za chvíli."

Slyšel jsem, jak se zasmál a jak následně zvedl tužku. Lehce to cinklo, když ji položil vedle mého opřeného loktu. Věnoval jsem mu pohled plný očekávání, ale on se jen mlčky otočil a zmizel z mé kanceláře.

Chvíli jsem nepřítomně hleděl na dveře a pak hlasitě vydechl nosem.

Vadilo mi, že spolu máme takový vztah. Otec je bezpochyby jeden z nejhodnějších lidí na téhle planetě - i když jsem si to možná jen nalhával - a zaslouží si, abych k němu mluvil s úctou, abych ho bral jako svůj vzor. Možná proto byl jeden z nejubožejších a zároveň nejchytřejších kroků v mém životě stát se podnikatelem. Měl jsem dojem, že v něm vzbudím pocit jistoty a úlevy. Přece jen jsem se rozhodl nastoupit do stejného kariérního vlaku jako on. To chce uznání, ne? No samozřejmě že ne.

Tenhle krok byl už jen ze zoufalství a mně postupně docházelo, že jen firma nás udržuje s otcem jakžtakž pohromadě. Kdyby nedejbože Capital Publishing zkrachoval a došlo k zániku firmy, zanikl by s ní i náš vztah.

Je to další logický krok, zatlačím na Missi znovu a ta si jen povzdychne. Víš, co je smutné? zeptá se a já jen krátce zavrtím hlavou. Že máme oba jen jednoho rodiče, řekne sklesle a já jen znovu zavrtím hlavou, protože nechápu, proč to teď vytahuje. Ano, pravda. Já jsem bez matky, ona bez otce. Oba zemřeli v našich batolecích letech, takže si je ani nepamatujeme. Proč to teda řeší? Ptám se jí, proč to řeší a ona na chvíli přeruší naší už hodinu trvající procházku, když se zastaví na místě. Jen si to vezmi, Johne. Tvůj otec ani neví, že existuji, protože ty s ním o ničem nemluvíš a má máma... no, ta tě bere jako mou letní lásku, říká čím dál otrávenějším tónem a já se po štěrku sklouznu až k ní, abych jí vtiskl hlasitou pusu na tvář. Nebudu tě nutit tohle dělat. Ale nic to nemění na tom, že si tě chci vzít hned při první příležitosti. Missi se hlasitě zasměje a nyní už zase veselým hlasem mi vysvětlí, že na letenky do Vegas nemá a že nikde jinde nás neoddají. Tomu se zase musím zasmát já a hned nato jí vysvětluji, že se nemusíme brát za každou cenu oficiálně. Stačí, když u toho budu já, ona a laciný prstýnek, který jsem našel v krabici od cereálií. Tak co, Missi? Řekneš mi své ano? ptám se jí s pohledem štěněte a lovím ze zadní kapsy ten originální zásnubní prsten. Missi se může potrhat smíchy, ale stejně si s tiše proneseným ano nechá tu plastovou věc nasadit na prsteníček. Už se chci spokojeně vydat dál po naší cestě, když mě Missi nečekaně zatahá za ruku a donutí mě klopýtnout o dobrý metr zpátky k ní. Ano? zeptám se zmateně a ona mi věnuje jeden z těch úsměvů, kterými se na mě smála už od dětství, kdy jsem za ní tajně běhal. Nezapomněl jsi na něco? nadzvedne na mě obočí a mě napadnou svatební šaty a smoking. Všimne si, kam míří můj pohled a zavrtí hlavou. Ne, o oblečení nejde. Spíš si říkám, že naše manželství nemůže začít bez svatebního polibku, pronese nesměle. A tak ji políbím - nic jednoduššího.

,,Johne?"

Trhl jsem sebou jako bych byl ryba, kterou právě nabral rybář na svůj hák a rozespalýma očima jsem zaostřil na Reese, která vypadala podobně rozespale, jako jsem se já cítil.

,,Ahoj," vydechla a lehce se na mě usmála. ,,Omlouvám se za tu půl hodinku zpoždění, ale musel se mi nějak... rozbít budík nebo..."

,,Ne, to je dobrý," přerušil jsem jí chraplavým hlasem, zcela si vědom toho, že se v dnešní době už všichni budí chytrými telefony. Musel jsem se hodně kontrolovat, abych ovládl svůj výraz, když jsem si uvědomil, že možná strávila celou noc ve stájích.

,,Vyspal ses?" přerušila moje dumání a já jí věnoval zmatený pohled. 

,,Vypadám snad na to?" zeptal jsem se jí, jako by byla naprostý pitomec. 

,,Ne, nevypadáš," uznala trochu zaraženě a já měl sto chutí jednu si vlepit. Pořád mi v hlavě visela ta její slova, která způsobovala mou podrážděnost. A nejhorší na tom bylo, že Reese měla za to, že se chovám jako idiot kvůli sexu.

Omyl, Reese. Kvůli sexu ne. 

Tahle noc ve mně bezpochyby zanechala zmatek. Ale ta včerejší... Věděl jsem, že s tím budu ještě hodně dlouho bojovat.