Exkluzivní hráč ✔️

42. kapitola

John

Jakmile Reese dojela patnácté kolo, přestal jsem je počítat a jen sledoval všemožné barvy závodních vozů, které se díky své rychlosti slévaly do jedné. 

Několikrát jsem ten vůz - jemuž jsem věnoval největší pozornost - ztratil z dohledu a pokaždé, když se tak stalo, naklonil jsem se blíž k Sally, abych podle vyrovnaného dechu, jež se ozýval ve vysílačce, zklidnil i ten svůj.

Nevím, kdo vymyslel, aby spolu Sally a Reese byly během závodů v kontaktu, ale tak či tak to bylo jako náplast na mé rozjitřené nervy.

,,Je mezi prvními třemi. Zatím."

Pohlédl jsem na její auto, které bylo opět na dohled, protože zrovna prudce zatáčelo. Někdo se Reese neustále lepil na záda a já tak nějak tušil, kdo to je.

Těch aut byla celá hromada. Masa kovů řítící se vpřed nelidskou a hlasitou rychlostí, jež přehlušovala i ovace nás diváků.

Upřímně, nikdy by mě nenapadlo, že je vůbec přípustné, aby někdo tak drobný a na pohled tak křehký, jako je Reese, mohl ovládat vynaložením vlastních sil a vlastní techniky takhle zběsilé zařízení.

Ve zlomku sekundy zmizela ta tmavě modrá kára v další zatáčce a já už ji zase neviděl.

Přemýšlel jsem, že se začnu se Sally bavit o sebevětších blbostech jenom proto, abych se rozptýlil a nedělal z toho takového drama. Jenže když jsem koutkem oka pohlédl na zmiňovanou, bylo vidět, že se plně soustředí na závody a nevnímá nic okolo.

,,Špatná viditelnost na trati, Reese," řekla zničehonic a já nad jejími slovy nadzvedl obočí, protože to neznělo zrovna dobře. 

,,Rozumím," zareagovala Reese a já její auto opět zahlédl.

,,To bylo zatím nejrychlejší kolo," vydechla s úsměvem Sally a Reese se na setinu sekundy zasmála. Pak už jsem slyšel zase jen ten vyrovnaný dech.

Nechápal jsem, jak tyhle věci Sally pozná. Neměla u sebe žádný měřič rychlosti, nebo něco takového. Jen vysílačku. Na druhou stranu mi bylo jasné, že mé oči nevidí tolik detailů jako oči zkušené závodnice. 

Jak už jsem se zmínil předtím, já byl rád, když jsem rozpoznal vůz, ve kterém se nacházela Reese, ale žádné další postřehy už po mně nikdo nemohl chtít.

,,Krajní dráha je plná štěrku, Reese, drž se v pruhu," ozvala se Sally poněkud poučným hlasem a Reese si jen významně odkašlala, nad čímž její kamarádka zakoulela očima a i nadále zapichovala oči do dráhy před námi.

,,Reese, přestaň! Nedělej kraviny!" zavrčela Sally a bylo na ní vidět, že je vytočená.

,,Co tam vyvádí?" zamračil jsem se a ona se zhluboka nadechla. ,,Prostě typická Reese. Má svou palici, takže mi sice všechno odsouhlasí, ale nic z toho neudělá, protože má vítězství opět na dosah. Upřímně, můžu jí vůbec něco říkat? Nechci jí tu možnost na vítězství zase sebrat jenom proto, že ji budu nutit, aby byla opatrná."

No to snad... ,,Ale vždyť musí být opatrná, sakra!" vykřikl jsem a zatímco jsem jí vyškubl vysílačku z rukou, měl jsem - alespoň z periferního pohledu - pocit, že se na mě podívala paní Blacková. 

,,Reese?" houkl jsem do vysílačky a zaposlouchal se do jejího pravidelného dechu. Znělo to jako při sexu, když jsem nasazoval pomalejší tempo.

,,Copak?" ozvala se a podle tónu bylo jasné, že jí jen zdánlivě zajímá můj názor na její přístup k bezpečnému závodění.

,,Poslyš, dělej to, co ti Sally říká, ano?"