Exkluzivní hráč ✔️

64. kapitola

John

Zrovna jsem si vázal motýlka, když Reese vyšla z šatny, která se nacházela v té nejzadnější místnosti. Už tehdy, na tom našem firemním večírku, kdy jsem jí řekl pravdu o své minulosti, mi vyrazila dech tím černým overalem, ale tohle... to se nedalo vůbec srovnávat.

,,Tak co?" zeptala se a otočila se kolem své osy.

Jen jsem na ní oněměle zíral a vůbec jsem si nepřipadal pitomě, protože jsem na to měl v tu chvíli plnohodnotné právo. Nikdy mi nepřipadala krásnější než v ten moment. Vlastně jsem si ani nemyslel, že může být ještě kouzelnější a mezi ostatními ženami tak atypická, jenže byla. S těmi vyčesanými vlasy do vysokého drdolu, ze kterého se jí uvolnilo pár pramínků, jež se jí vlnily po ramenou a v těch elektricky modrých šatech s rozparkem, který se táhl až k pasu vypadala jako orgasmus v lidské podobě.

,,Reese," zašeptal jsem a rychle polkl, protože jsem měl vyschlo v puse.

,,Až tak?" lehce se zasmála, ale pak jí úsměv pohasl. ,,Tobě přijdou moc odvážně, viď?"

Byly odvážné, to jsem nemohl popřít, ale byly taky nádherné a odlišné od jakýchkoliv jiných šatů, které jsem kdy na našich firemních akcích viděl. Připadalo mi, že jediný, kdo má na takový model nárok, je právě moje Reese. ,,Ano, ale to nevadí. Jen jsi mi prostě vyrazila dech, protože jsi v nich úplně neuvěřitelná."

Věnovala mi trochu cudný úsměv a podívala se do země. ,,Možná je divné, že mi na tom tak záleží, ale tohle je poprvé za celou tu dobu, kdy se budeme moct ve společnosti chovat jako pár."

Usmál jsem se a přistoupil přímo k ní. Měla pravdu, teď to bylo poprvé. ,,Kdo by řekl, že tohle je ta holka od štěrku..."

S předstíraným dotčením na mě nadzvedla obočí. ,,Takže v závodní kombinéze mi to nesluší?"

Věnoval jsem jí pohled, který jí musel prozradit, jak to myslím. Trochu mě totiž děsilo dívat se na Reese v závodním, protože to bylo spojené s auty, které milovala, ale já měl o ní strach. Když v New Yorku zvítězila, bylo vidět, co dělá, ale ten strach tu byl pořád. Pak jsem jí ale zahlédl ve společenském a sám sebe se ptal, proč jsem sem původně nechtěl jet a doufal jsem, že jednoho dne dospěju k názoru, že jí můžu stoprocentně věřit i na dráze.

,,Hej!" cvrnkla mi nehtem do čela a já se zatvářil ukřivděně. ,,Ty už jsi fakt jak ta Wiggy! Ta tohle bude Brianovi dělat pravděpodobně furt..."

,,Co? Myslíš tím, že tě mám snad na hraní?" zamrkala na mě a já vážně přikývl.

,,Ne," oponovala mi a chopila se motýlka, kterého jsem si ještě stále neuvázal. ,,To není takhle. Jestli si tu někdo s někým hraje, tak jsi to ty, víš?" řekla a když mi upravila límec na světle šedé košili, s úsměvem se mi zahleděla do očí. ,,To ty jsi hráč, Johne."

Když mě obešla a vydala se ke dveřím, zůstal jsem stát na místě. ,,Tak já jsem hráč?"

,,Ano. Exkluzivní."

S trochu připitomnělým úsměvem jsem se po ní ohlédl přes rameno a zaznamenal, že mě hltá pohledem jako já předtím jí. ,,Tak exkluzivní?"

Poněkud nezaujatě přikývla, ale mně bylo jasné, že se vzrušuje vlastními slovy. Patrně to byla součást několikahodinové předehry. ,,Jo, sakra exkluzivní hráč. Eh, budu tam, kde bude Wiggy, dobře?"

Než jsem jí stačil odpovědět, byl jsem v apartmánu sám a marně jsem si snažil odstranit úsměv z tváře.