Exkluzivní hráč ✔️

57. kapitola

John

Náš vztah se začal odvíjet úplně jiným směrem, než bych očekával. Vlastně by mě před těmi několika týdny ani nenapadlo, že někdy nějaký vztah mezi mnou a Reese nastane, ale stalo se.

Snažil jsem se k tomu přistupovat... normálně, což mi samozřejmě vůbec nešlo. Pořád mi v hlavě zvonil poplach, který mě varoval, že bych měl ubrat páru, jenže to bylo nemožné. Vyznal jsem přece Reese lásku a ještě předtím, než jsem se k tomu vůbec odvážil, jsem jí stihl přivést do jiného stavu.

Měl jsem si to vyčítat, jenže takovou myšlenku jsem si nemohl ani připustit, protože jsem tušil, že by mi to Reese vyčetla z očí a dala mi přednášku o tom, že se z něčeho takového nesmím obviňovat.

Při vší úctě, kdo jí tohle udělal? Bylo velmi těžké se z toho neobviňovat.

Pohlédl jsem z okna a na chvíli si dovolil vypnout, třebaže to jsem v kanceláři neměl dělat. Venku lilo jako z konve, takže výhled nebyl nic moc, ovšem mě to náladu ten den nemohlo pokazit.

Byl jsem připravený na další velkou věc, ze které mi ten poplašný signál v hlavě sice neutichl, ale možná právě proto jsem se do toho hodlal vrhnout ještě víc po hlavě.

,,Jsi nějaký zamyšlený," zkonstatovala Reese a já se na ní lehce usmál, zatímco ona něco zuřivě ťukala do klávesnice.

Když jsem byl včera svědkem telefonátu s jejími rodiči, uvědomil jsem si, že je má přítelkyně ještě mnohem odvážnější, než jsem si myslel. Nedělala kolem toho žádné dlouhé proslovy a prostě své mámě oznámila, že je se mnou těhotná - s tím Johnem, který byl na závodech v New Yorku. Chtěl jsem být taky tak odvážný.

,,Měla bys pět minut, princezno?"

Zvedla ke mně své modré oči a v zamyšlení si prohrábla vlasy. Pak velmi roztomile prohlásila: ,,Pracuju."

Usmál jsem se. ,,To vidím. Bude to opravdu jen chvilka," ujistil jsem jí a natáhl k ní přes stůl ruku, když jsem se zvedal z křesla.

,,Nemám teď chuť na nějakou rychlovku, zlato," breptala, zatímco jsem jí vyváděl na chodbu.

,,Tohle bude jiná rychlovka, než si myslíš," přehodil jsem jí ruku kolem ramen a vedl jí kolem výtahu do zadní části našeho patra.

,,Poslyš, já bych řekla, že by nás tvůj otec mohl bez problémů vyhodit i teď, ne? Pořád platí, že se máme v práci tvářit jako šéf a asistentka," upozornila mě se svraštěným obočím a pohlédla na mou dlaň, jež mnula její drobné rameno, které bylo v těch pouzdrových šatech bez rukávů obnažené.

,,Když už je řeč o mém otci," začal jsem a zastavil se s ní před jeho dveřmi, na které jsem dvakrát zaklepal. ,,asi bychom mu měli něco oznámit."

,,Johne," varovala mě přiškrceným hlasem, ale neměla šanci mi v tom jakkoliv zabránit, protože se ozvalo tlumené vstupte a já vzal za kliku.

Otec seděl za svým stolem z tmavého dřeva, před sebou několik rozložených papírů, kávu a hleděl do počítače. Když zahlédl Reese stojící po mém boku, pokynul nám, abychom se posadili.

,,Ne," zavrtěl jsem na ni hlavou, když chtěla mého otce poslechnout. Chtěl jsem to mít vyřízené rychle, to byla jedna věc, další věc byl fakt, že jsem si nechtěl sedat do křesla pro návštěvy, abych se tam otci zpovídat, což by se pravděpodobně stalo. Nemluvě o tom, že mi v hlavě stále visela ta jeho návštěva v nemocnici, za kterou se skrývalo určitě něco víc. Jestli Reese věděla, co za tím bylo, neměl jsem zatím dostatek odvahy, abych se jí na to zeptal.