4. epizoda

16 0 2
                                    

V noci jsem cítila jak si lehá ke mě. Ani mi to nevadilo postel byla dostatečně velká a chápu že na zemi nespí dobře. Ráno jsem se probudila na jeho těle. Bylo mi strašně trapně a pořád sem se mu musela omlouvat. Pořád mi říkal to je v pořádku :) jeho oblíbená hláška ještě z hláškou to je zlatý! To taky mele pořád dokola.

Čekali nás podzimní prázdniny. Dali nám ředitelské na 14 dní protože něco opravovali. Bude to super jelikož před sebou máme tři týdny prázdnin.

Když jsem přišla domů tak můj bráška zek si balil věci. Běžela jsem za mámou co se děje. Řekla mi že jedeme na pět dní na chatu na druhou stranu ČR.

Jeli jsme a já myslela na Martina. Bylo to tak úžasné! Z toho přemýšlení jsem byla unavená a začala jsem usínat. Zdál se mi takový krásný sen o holčičce a chlapečkovi kteří utekli z domova jen díky své lásce.

Ale skončilo to špatně. Holčičku a její maminku unesl nějakej násilník... na konci jsem jen slyšela obrovský jekot ženy.

Začalo mě probouzet pípání v nějaké úplně bílé místnosti. Bílé zdi,bíle skříňky, bílé povlečení a předemnou starší můž v bílém plášti. Hned mi došlo kde jsem a začala jsem hysterčit.
Primář mi řekl ať jsem v klidu. Začal s tím že naší rodinu chytla autonehoda a že mi potřebuje něco vysvětlit. V tu chvíli jsem upadla do bezvědomí.

Nějaká žena mě co držela za ruku malého chlapečka ke mě začala mluvit. Měla bílé šaty celé od krve. A za sebou tahala mrtvého chlapečka co vypadal jako můj malinký bratříček zek. Zašeptala jsem ,, mami jsi to ty?'' mami? Žena se ke mě otočila a zaječela stejně jako jekot na konci mého snu v autě. Ano pochopila že to byla máma...

Probrala jsem se a začala jsem brečet. Přes slzy už jsem ani neviděla tu jasnou bílou barvu v nemocnici.

Zakřičela jsem: jsou mrtvý! A brečela jsem dál.

Pár měsíců jsem byla v blázinci. Ale byl čas propuštění. Táta si pro měl přijet.

Čekala jsem na chodbě z věcmi a najednou jsem ho uviděla! Rozběhla jsem se k němu a přilepila jsem se na něj. Několik minut jsem se nepouštěla a brečela jsem.

Doma konečně! Po dlouhé době jsem byla šťastná! Táta mi udělal nádherný pokoj! Trefil přesně můj styl.

Po chvilce co jsem přijela už přišel Martin společně s Petrem. Byla jsem šťastná že je po dlouhé době vidím. Obejmul jsem oba najednou.. a šli jsme společně ven. Obešli jsme všechny obchoďáky co jsme snad našli :D. Bylo mi trochu líto péťi vím že po mě touží, mám ho taky moc ráda ale Martina miluju. A najednou jsem měla nápad. Vím že péťovo idolka předemnou byla Dení Vevrička. Jedná z mích dávných kamarádek. Od té doby co se přistěhovala do čech je úplně superová! Už vím jak péťovo smutek zaženu!

Ihned jak jsem přišla domů jsem jí kontaktovala. Vím o ní že ho má ráda. Píšeme  si často. Z Dení jsme se domluvili že jim zařídím rande.

Další díl brzy!

Nový Život Kde žijí příběhy. Začni objevovat