Dva světy

Hledání souvislosti

,,Ano, co se děje?" zakřičel jsem od dveří. ,,Podívej, co jsem našel. Neříká ti něco?" a ukázal mi meč z divného materiálu, na kterém byla vyzobrazená čtyři monstra. Vlkodlak, upír, drak a naga. ,,Ne. Mělo by?" odpověděl jsem starcovi udiveně, zatímco jsem odkládal batoh. ,,No, zašel jsem na místo, kde jsme tě našli a našel jsem to tam. A tak mě napadlo, že by to mohlo mít nějakou souvislost s tebou." ,,Nevím. Nic mi to... To je ten meč ze snu!" vykřikl jsem překvapivě. ,,To není možný. Vždyť... vždyť je to jen sen." Oba dva se na mě podívali nechápavým pohledem. ,,Jaký sen?" zeptal se mě stařec. ,,Každou noc jsem měl sen. Všechny se odehrávaly na zemi Chronos. A tenhle meč mi ukovala moje snoubenka Bashi k mým šestnáctým narozeninám." ,,Počkej, ne tak rychle." přerušil mě stařec. ,,Popiš mi více Chronos." ,,Kdybych si ho tak pamatoval, ale pokusím se." Sedl jsem si ke stolu a začal jsem: „Chronos je velký ostrov, kde jsou čtyři království. Východní, Severní, Jižní a Západní. Já pocházím z Východního království Vody a naším patronem je tahle naga." a ukázal jsem na meč, kde byla vyryta. ,,Aha, a byli jste tam jen vy?" ,,Ne. Byl tam ještě můj bratr Norbert a čaroděj Argos. ,,Aha. Otázkou tedy zůstává, proč máš ty sny. Pamatuješ si ještě něco?" ,,Hm... každou noc to je v jiném časovém intervalu. Jako by to byly útržky mých vzpomínek. Tak mě napadá, že..." ,,Ahoj, jsem doma." přerušila nás Verča. ,,Děje se něco? Vypadáte, jako byste zjistili něco hrozného. A co dělá na stole ten meč?" ,,Řeknu ti to později. Teď musím jít do práce." a jakmile stařec domluvil, vzal meč a odešel. ,,Co se děje?" zeptala se mě Verča znova. ,,Nic" ,,Noták, řekni." ,,Nic mi není." ,,Vždyť vidím, že nejsi v pohodě." ,,Je mi fajn. A teď mě prosím nech o samotě. Děkuji." a zabouchl jsem za sebou dveře tak silně, až se z toho Verča lekla a uskočila.

,,Co to do ní vjelo?" říkal jsem si pro sebe. ,,Co jí je po tom. Je to moje věc, tak nemám důvod jí to říkat. Ale taky bych rád věděl, co se vlastně děje. Každou noc tyhle divné sny, vlkodlaci, teď ten meč. Proč? Proč já?",,Je to tvůj osud" ozvalo se odněkud. ,,Cože?! Jak osud?" ,,Pff, co já vím. Jen mě to napadlo." a Verča s úsměvem vstoupila do mého pokoje. ,,Ty... ty jsi poslouchala za dveřmi?!" ,,Jo, promiň, ale nechci, aby ses kvůli něčemu trápil." sedla si ke mě, objala mě a řekla: ,,Svěř se se svým problémem velké sestřičce." a začala mi svou rukou hladit po stehně a mířila stále blíže k rozkroku. ,,Co, co děláš?" snažil jsem se bránit ,,Copak, nelíbí se ti to?" ,,Ne to ne, jen je to divné. Známe se teprve týden a ty..." ,,Tak, mám přestat?" zeptala se mě vážně." ,,N... ne, pokračuj." Usmála se na mě a řekla: ,,A teď mi řekni víc o sobě. Kdo vlastně jsi?"

Po půl hodině odešla z mého pokoje a já jsem spokojeně usnul.

Mezitím ve Verčiném pokoji
,,Nic nového jsem z něho nevytáhla. Zkusila jsem ho trochu rozptýlit, ale nic neřekl." ,,Nevadí. Vedlejší účinky nejspíš stále působí. Podávej informace dál jak jsme se dohodli." ,,Splníš doufám to, co jsi mi slíbil, že?" ,,Samozřejmě, že splním."