Dva světy

Sen 2.: Útok ze západu

,,Kykyryký!" ,,To jsem se ale vyspal. Kolik je hodin?" Protáhl jsem se, podíval se z okna a měl jsem sto chutí ho praštit. ,,Norberté! Jdi někam. Já se tu snažím spát." nadával jsem na něj, zatím co se za oknem chlamal. ,,A heleďme se, kdopak se nám to probudil." ,,Já ti to jednou vrátím tak, že si to budeš pamatovat až do smrti." Zatím co jsme se hádali, vtrhnul do mého pokoje Argos a zakřičel: ,,Rychle do zbroje! Král západního království ohně, Ignisios, na nás zaútočil!" Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. ,,Cože?" ,,Je asi dvacet minut od naší brány, tak si pohněte. A dojdi pro Bashi." Vystřelil jsem z postele jako šíp vystřelený z mého luku a vyrazil jsem k pokoji, kde spala Bashi. ,,Vstávej! Útočí na nás..." ,,Co? Kde je?" A v tu chvíli jsem uslyšel její naštvaný hlas. ,,Jak to, že nejsi ve zbroji? Útočí na nás." ,,A co myslíš, že tady dělám? Šel jsem tě vzbudit a upozornit tě na to, ale jak vidím, tak ses to dozvěděla dříve než já, viď?" ,,Aha, tak to pak vysvětluje, proč jsi nahý v mém pokoji." a začala se chichotat. ,,Em co? Sakra, otoč se!" začal jsem zmatkovat a chovat se jako hysterka. ,,Ok, ok uklidni se. Stejně už jsem tě viděla, tak tolik nevyváděj. A pohni si. Počkám tě u brány," a když odcházela, stále jsem slyšel ten její smích. ,,Ach"

,,Jsem tu. Jak moc je to špatný?" ,,Nic moc. Jen celý les spálený a za chvíli přijdou vojáci." odpověděl mi Argos. ,,Nemyslím si, že je teď nejlepší čas na vtípky." Asi o minutu později jsem uviděl v dáli zářit červené světlo, které se úplně lišilo od světla ohně. ,,Co to je?" ,,Absolutně netuším." odpověděla Bashi. ,,Nestojí v prostředku toho světla někdo?" řekl Norbert, když se tam díval svým dalekohledem. "No skvělý! Vypadá to na nějakého nekromancera. To nám tu ještě chybělo. Armáda nemrtvých." Opět podotknul Argos. ,,Em... nebudu jen na obtíž, jelikož šípy proti kostlivcům nepůsobí? ,,Si zaběhni do pokoje pro ten meč, co jsem ti ukovala k patnáctým narozeninám a ukaž, že náš tréning nebyl mrháním časem." řekla mi Bashi, a tak jsem tam zaběhl, ale vrátil jsem se pozdě. Oslepila mě dopadající obří ohnivá koule, namířená na mé přátelé a celé tělo mi ztuhlo. ,,Ne! Norberte! Argone! BASHI! Néééé!"

Okamžitě jsem se rozběhl k místu dopadu a celým srdcem jsem doufal, že se jim nic nestalo. Šance byly nulové, ale nepřestával jsem doufat. Najednou mě světlo oslepilo podruhé, ale tentokrát to bylo modré světlo, které skrz plameny pomalu dostávalo tvar. Spadl mi obří kámen ze srdce. Argos použil magický štít. ,,Díky bohu, jste naživu! Ale radost mě hned přešla. Argos ležel na zemi bez hnutí. Tohle bylo jeho poslední kouzlo, které ho stálo život. ,,Ne! Ty vrahu!" Celé tělo se mi naplnilo vztekem. V mých žilách mi začala proudit horká krev a já se rozběhl skrz armádu nemrtvých. Ignoroval jsem křičení přátel. Teď pro mě byla pomsta na prvním místě. ,,Ten hajzl, ten zkurvysyn, ten, ten..." Víc jsem už říct nestačil. Mé tělo bylo plné vzteku a já jen sledoval, jak se mé nohy a ruce trhají a já se měnil v Monstrum...