Dva světy

Vražda nebo nehoda?

,,Cože?" otevřel jsem oči, ale byla ještě tma. ,,Kolik je hodin?" Zvedl jsem se z postele a podíval se na hodiny. ,,Teprve půl čtvrté??? Co sakra budu dělat?" vstal jsem z postele a odešel do kuchyně, jelikož jsem měl žízeň. Když jsem procházel chodbou směrem ke kuchyni, spatřil jsem nějaké světlo. ,,Světlo? Kdo by byl tak brzo v kuchyni?" Vešel jsem do kuchyně a div mi nespadla čelist. Meč, který ležel na stole, vydával žlutou záři, která osvítila celou místnost. Přišel jsem blíž ke stolu a všiml jsem si, že záře vycházela z krystalu uprostřed rukojeti. Krystal nebyl nijak velký, měl 1 cm na šířku i na délku a připomínal osmihran. Okolo krystalu byly vyryté malé znaky, které jsem bohužel nedokázal rozluštit. Přišel jsem k meči a na krystal jsem přiložil prst, ale záře ihned zmizela a už se neukázala. ,,Co to bylo?" pomyslel jsem si. ,,No nic. Nejspíš si to nechám pro sebe." Napil jsem se vody z kohoutku a vydal se do pokoje.

Když jsem byl na cestě do pokoje, zdálo se mi, že slyším zavření Verčiných dveří. ,,Neříkej mi, že to viděla?!" lekl jsem se a vydal jsem se místo k sobě k Verčinému pokoji. Zaklepal jsem na dveře se slovy: ,,Taky nemůžeš spát?" ,,Ne. Nemůžu. Jdeš dál?" a otevřela dveře. Ihned jsem se otočil. ,,To se nemůžeš alespoň obléct?" Měla roztřepené vlasy, ale na sobě měla jen nátělník s velkým výstřihem a kalhotky. ,,Co zas děláš? Jsme přece rodina. To ti to furt vadí?" ,,No... ne, že by mi to vadilo, ale..." ani jsem to nedořekl, popadla mě za ruku a vtáhla do pokoje. ,,Jak si tak vzpomínám, tvůj pokoj vidím poprvé." Byl malý, ale útulný. Byla tam jedna postel umístěná vedle psacího stolu a dvě skříně. Dostačující na jednu osobu. ,,Fakt?" udivila se. ,,Jo vlastně, vždyť jsem neustále chodila k tobě." a usmála se na mě. ,,Ať tě nenapadne žádná kravina, jasný!" ,,Usmála se ještě víc a odpověděla jediným slovem. ,,Pozdě". Chytla mě za límec trika a než jsem se nadál, měl jsem triko dole. Dala mi hlavu k uchu a pošeptala: ,,Pojď si lehnout se sestřičkou." Shodila mě na postel a vrhla se na mě. ,,Přestaň!" řekl jsem ji, ale neposlechla. Pokusila se mě políbit, ale když se naše rty měly vzájemně dotknout, z její pusy na mě vystříkla krev. ,,Verčo, co ti je? Zlekl jsem se a podíval se jí na břicho, které měla proražené rukou se srstí. ,,Ne! Ne! To nemůže být..." ,,On měl pravdu... Jsi monstrum." ,,Co?! Kdo měl pravdu? A jak o tom víš?" ,,Řekl mi to." ,,Kdo?" Dala mi pusu na čelo a s posledním výdechem řekla: ,, Tvůj bratr."

,,Ne! Verčo! Co jsem ti to provedl?!" vytáhl jsem svou ruku z jejího břicha a utřel ji do deky. ,,Zase. Zase se to stalo. Nevědomky jsem ublížil další osobě." Rukama jsem se chytal za hlavu a slzy mi tekly jedna za druhou. Asi deset minut jsem nehybně seděl a díval se na její mrtvolu, než jsem se konečně odhodlal ji zabalit do deky, která byla celá od krve. ,,Co teď s ní? Nikdo se to nesmí dozvědět. Ale nemůžu ji jen tak někam odhodit." Vzal jsem již zabalenou mrtvolu, hodil jsem si ji přes rameno, donesl ji k oknu a vyhodil za dům. ,,Ještě, že bydlíme kousek od lesa. Zkusím ji schovat tam." Vrátil jsem se do pokoje, kde jsem se teple oblékl, vyšel jsem ven, vzal mrtvolu a co nejrychleji jsem utíkal do lesa. Po 40 minutách jsem doběhl do středu lesa. ,,Kam teď s ní?" ptal jsem se sám sebe, když jsem zahlédl díru, která vedla do země. ,,Asi tu bydlí nějaké zvíře, ale na tom teď nezáleží." Odhrnul jsem deku, naposledy jsem se jí podíval do tváře a uložil jsem ji do díry, kterou jsem zastavěl kameny. ,,Norberte! Co jsi ksakru udělal?" se slzami v očích jsem stál čtvrt hodiny nad hrobem. Čtvrt hodiny jsem se proklínal, nadával jsem na monstrum, které si v klidu spalo uvnitř mne, jako by se nic nestalo, až na mne nepadla únava. Se slzami v očích jsem upadl vedle Verčiného hrobu.

Slyšel jsem kroky. Kroky někoho, jak za mnou jde, ale byl jsem vyčerpaný na to, abych se podíval, kdo to je. ,,Celkem brzo jsi padla. No nic, mám i jiné zdroje informací. A neboj. Svůj slib splním, jen co se dostanu k moci. Přísahám na svá slova budoucího krále Chronosu, Norberta, pokořitele."