Dva světy

Zapsání do kroužku Sebeobrana

,,Bashi, dýchej!" vykřikl jsem. ,,Zase máš ty sny o ní?" zeptala se mě otráveným tonem Verča. ,,Jo." Protáhl jsem se a podíval se na hodiny. ,,Proč jsi zas v mém pokoji?!" ,,No, máme ještě půl hodiny čas, než bude snídaně. Nechceš se trochu pobavit?" a začervenala se. ,,Ne, a odejdi z mého pokoje!" ,,Promiň," řekla sklesle a odešla. Obléknul jsem se a odešel jsem do jídelny na snídani. ,,Dobré ráno." ,,Dobré ráno, hochu." Pozdravil mě stařec. ,,Vyspal ses dobře?" ,,Jo, vyspal." ,,Co je to s vámi dvěma?" zeptala se nás paní domu a jen to dořekla, Verča se sebrala a bez rozloučení odešla do školy. Oba na mě hodili nechápavé pohledy. ,,Nevím, co s ní je" řekl jsem a dal jsem si rohlík do pusy. Po snídani jsem se vydal ke škole, ale ani u jejích kamarádek, se kterýma se vždy setkávaá, jsem ji neviděl. ,,Nevíš, kde je tvá ségra?" zeptala se mě jedna z nich. ,,Nevím, ale už od rána se chová divně," odpověděl jsem a odešel do školy.

,,Čau" pozdravil jsem Petra, ale ani se na mě nepodíval. ,,Děje se něco?" ,,Ne." ,,Samozdřejmě že se s ním něco děje" řekl jsem si v hlavě. ,,Zase se mezi vámi něco stalo, že?" ,,Neřeš to. Máš úkol do matiky?" ,,Jo mám. Byl docela lehký." Jen jsem to dořekl a zazvonilo na hodinu. Do třídy vešla třídní učitelka. ,,Dobré ráno, posaďte se. Včera jsem vám poslala mail ohledně kroužků, které bude letos škola pořádat. Vybrali jste si nějaký?" ,,Jaké kroužky???" zeptal jsem se Petra. ,,Ty ses nedíval na mail?" ,,Ne." ,,Aha." Vzal papír a napsal mi tam všechny kroužky co tam byly. Byl tam pěvecký, laboratorní v chemii a fyzice, technické kreslení, sebeobrana a atletika. ,,Sebeobrana? Možná bych šel do tohohle." ,,Taky tam jdu" Náš rozhovor ale přerušila třídní učitelka. ,,Pošlu vám papír s kroužky a každý se podepíše k tomu, do kterého by chtěl chodit." Mezitím, co k nám papír dorazil, učitelka mlela nějaké věci. Nesoustředil jsem se na to, bo mě zajímalo, kolik lidí půjde na sebeobranu se mnou. ,,Si dělá prdel." řekl potichu. ,,Co se děje?" ,,Dívej kdo tam je" a ukázal na jméno u sebeobrany. ,,Aha. Barbora a sebeobrana? To moc rozum nedává." ,,Žádný nemá. odpověděl mi na to Petr. ,,No ale co s tím nadělám." a podepsal se tam také. Poté mi podal papír a já se tam taky podepsal a poslal jsem ho dál. ,,Všichni jste se rozhodli? Dobře. Na tabuli vám napíšu kde a kdy se budou kroužky konat." ,,Sebeobrana se koná v sportovním středisku Antakarana od 16:00 do 18:00. A hned dneska to začíná. Jdeš někam po vyučování nebo tam jdeš rovnou?" ,,Pff, nevím." ,,Aha. No tak snad se tam potkáme" a usmál jsem se. Ale s ním to ani nehlo. ,,To je to až tak vážné?"

,,Tady jsem!" zavolal jsem na Petra. ,,Nehulákej tak. A pojď už dovnitř." ,,Proč? Děje se něco?" a pak jsem si toho všiml. Barbora už také přicházela. A nebyla sama. Vedle ní šel nějaký kluk. ,,Emm Petře, kdo to..., kde jsi?" Vešel jsem do budovy, ale nevěděl jsem, kam mám jít dál. U schodů jsem viděl uklízečku tak jsem se jí šel zeptat kudy do šaten. ,,Kde se flákáš?" zeptal se mě Petr, když jsem vešel do šatny. ,,Za chvíli začínáme tak si pohni." ,,Jo."

,,Vítám všechny, kdo se rozhodli se přidat k nám!" ,,Řečičky bokem. Kdy už budem bojovat?" Otočil jsem se za sebe a tam stál kluk asi o půl hlavy vyšší. ,,Řečičky bokem říkáš? Jak se jmenuješ?" ,,Ondřej" ,,Dobře Ondřeji. Chceš bojovat tak pojď." Ondřej na nic nečekal a rozběhl se na něho. O tři sekundy ležel na zemi. ,,Cha cha cha" smáli se všichni ostatní. ,,Vrať se k ostatním a poslouchej nebo tě vyhodím hned teď." ,,Vyhodíte? Jak vyhodíte? Vždyť je to dobrovolné." ,,Ano. Je to dobrovolné. A taky je to zdarma. A po každém plus přichází nějaké mínus. Nebudeš poslouchat, odcházíš a s tímhle končíš." Tak to nám ve škole neřekli ale snad s tím nebudu mít problémy. ,,Tak se dáme do toho. Na začátek si vás chci všechny vyzkoušet, jaké máte reflexy takže se mě pokusíte sundat na zem. Můžete použít co chcete." ,,Co chceme? tak to bude hračka." ozval se zase jiný kluk. Vzal si dřevěnou tyč ze stojanu a rozběhl se na něj. Ale zas marně.

,,Kdy půjdeš ty?" zeptal jsem se Petra? ,,Později. Neznám jeho styl jak bojuje." ,,Taky, taky. Zbýval už jsem jen já, Petr a Barbora. ,,Dámy mají přednost." řekl na Barboru povzbudivě Petr. ,,Debile" vzala tyč a i když to trvalo o něco déle, stejně padla. ,,Mám jít já nebo půjdeš ty?" ,,Já půjdu." odpověděl Petr. Vzal si dvě tyče a taky se rozběhl. Běžel směrem k trenérovi a zrovna když se ho trenér pokusil zasáhnout, udělal skluz po podlaze a oběma tyčema ho zasáhl přes holeně. ,,Co to?" vykřikl trenér a než se stihl otočit, ucítil obě tyče na svých zádech. ,,Kdybych pokračoval, tak s největší pravděpodobností ležíte. To znamená že jsem vyhrál." ,,Jo, gratuluji. Nečekal jsem že, by mě někdo z vás porazil. Tak a teď t..." ,,Xero??? Co ten tady dělá?" řekl si trenér v hlavě. ,,Děje se něco trenére?" zeptal jsem se ho." ,,Ne... nic se neděje. Tak pojď. Bereš si jednu tyč?" ,,Jo. Tak jdu na to. a rozběhl jsem se na něj a místo abych zaútočil první, nechal jsem udělat první krok trenéra. Podle jeho kroku jsem poznal, co mám udělat. Rozpřáhl jsem se s tyčí v ruce a rychle jsem se ho pokusil zasáhnout do krku. Trenér si toho všiml a zvedal ruku aby si krk ubránil. Počítal jsem s tím. Jeho bok je teď nechráněn a já jsem změnil trajektorii a zasáhl jsem ho. Možná trošku moc. ,,Jste v pořádku trenére?" ,,Jo...Jo jen příště uber na síle. Vyhráls. Pro dnešek konec. Uvidíme se příště." a svalil se na zem. ,,Dobrá práce." Pochválil mě Petr. ,,Jdu domů tak čau." ,,Jo, čau" a taky jsem odešel domů. Doma ale nikdo nebyl. ,,No nic, už je pozdě tak půjdu spát." Ani jsem si nevšiml, že v kuchyni byl na stole položený můj meč.