Destinies

Kapitola druhá

Valentina Esme Barnes - cathy-corn

Blbka.
Šprtka.
Knihomolka.
Frigidní panna.

To bylo jen pár přezdívek, který slýchám každý den, když procházím školou. Čas od času po mě hodí i zmuchlaný papír, zamotají žvýkačku do vlasů nebo schovají oblečení po tělocviku. A když mám extrémní smůlu a školní borci špatný den, tak mě urážejí, pokouší se mě přemluvit k sexu, což vždycky skončí tím, že mě zbijí, protože odmítnu.

Proto mám tak ráda zvuk zvonku, který ukončí další den mého trápení a já se můžu vydat domů k jediné osobě, která mě má ráda.
Bylo mi pět let, když můj otec zemřel na rakovinu a těhotná matka se oběsila. Tři dny jsem byla doma sama s její houpající se mrtvolou sama doma, než přišla teta Cherish. Vzala si mě do péče a docházela se mnou na sezení s psychologem, protože jsem přestala mluvit. Půl roku jsem neřekla ani jedno jediné slovo. ,

Jo, to mu moc nevyšlo vzhledem k tomu, že jsem ve škole stejně oblíbená jako plíseň ve sprchách, nemám žádné přátele, obědvám na záchodech a jsem jediná sedmnáctiletá panna na soukromě škole Svatého michaela. 

,,Hej Val, půjdeš se se mnou mrknout na nějakej film do kina?" zeptala se mě blonďatá hlava, která se objevila ve dveřích mého pokoje a během chvíle jsem měla v pokoji metr osmdesát pět vysokého lehce opáleného blonďáka s jasně modrýma očima a úsměvem, pro který by většina dívek zabíjela. 

,,Nemůžu čtu" zavrtěla jsem hlavou a zase se ponořila do příběhu, hlavní hrdina právě vyznává lásku dívce, kterou miluje. Slyšela jsem jak se jeho kroky blíží a vzápětí i jeho dech za krkem, určitě mi zase čte přes rameno. 

,,Pff, teď jí řekne jak moc ji miluje, ona jeho taky, pak se budou líbat, někdo umře, další líbačka, nějaká tragédie, pokus o vraždu a nakonec přeslazený happy end" otráveně zamručel a opřel si bradu o moje rameno. 

,,Jsi hrozný Landone" odevzdaně jsem si povzdechla a rychle si zapamatovala číslo stránky, než jsem zaklapla knihu. Pro Landona bych udělala cokoliv, vždyť je to jediný člověk, kterému nejsem ukradená a záleží mu na mě, zbytek lidí mě nenávidí. 

,,Nejsem hroznej, jsem naprosto dokonalej a zařídím, aby si opravdu prožila svůj život a právě proto se mnou půjdeš Hallowenskou párty" zazubil se Landon a jeho dokonale bílé zuby se blýskly v podzimním světle, co prosvítalo přes žaluzie. Dobře, udělala bych pro něj cokoliv kromě toho, abych šla na nějakou nepovinnou akci kde je víc jak pět lidí. 

,,To ne Landone, to po mě nemůžeš chtít, bude tam minimálně dvě stě lidí!" hlasitě jsem protestovala a s bolestným syknutím se opřela o ruku. To mu nemohlo ujít a rychle mě chytil za zápěstí levé ruky. Pokusila jsem se mu vykroutit, ale jako dokonalý příklad osmnáctiletého kluka měl svaly po celém těle a lehce mě udržel. Vytáhl rukáv mého tmavě zeleného svetru a povzdechl si. 

,,Zase ti ta hovada ublížila?!" zeptal se a zvážněl, bylo to poznat podle vrásek kolem očí a starostlivě spojeného obočí. Nemusela jsem mu ani odpovídat, fialové modřiny na mé ruce mluvily za vše.

,,Sakra Val, to musí přestat, vždyť tě týraj!" rozhodil rukama a já si rychle stáhla rukáv dolů. Cítila jsem se hrozně, nechtěla jsem aby moje modřiny viděl Landon, vždycky si pak dělal starosti a jeho smutný pohled mě pronásledoval po celém domě. 

,,Víš, že to nemůžu nahlásit, svedou to na sebepoškozování způsobené traumatem" smutně jsem se usmála. Věděla jsem, o čem mluvím. Jednou jsem to řekla učitelce fyziky, ale tyrani to svedli na to, že jsem divná šílená holka, která trpí depresemi a celá škola jim to dosvědčila. Pak mě znovu zbili a vyhrožovali, že pokud to ještě jednou zkusím tak mě zbaví břemene nepolíbené panny. 

,,Tak jim aspoň můžu rozbít hubu" nechtěl to vzdát Landon a přitáhl si mě do náruče, jediné místo kde jsem věděla, že mi nikdo neublíží. 

,,Jen to zhoršíš" řekla jsem fakt, který byl nám oboum jasný. Nadechla jsem se jeho vůně, nemůžu posoudit pokud to byla nějaká voňavka nebo tak voní všichni kluci, s žádným jiným jsem se ani neobjímala.  

A proč asi? Jsi hloupá holka, kterou nikdo nechce.
To není pravda.
Ale je, nikdy jsi neměla žádného kluka.
Protože o žádného nestojím.
Ne, protože tě nikdo nemá rád.
Landon mě má rád.
Ale jen protože jsi něco jako jeho mladší sestra! Jinak by se na tebe ani nepodíval.
Co když ano?
V žádným případě, Landon je dokonalý kluk, kapitán fotbalového družstva, premiant, král plesu a nejoblíbenější kluk na jeho škole. Tenhle typ kluků tě mlátí každý den ve škole.
On ale není jako Jared, Marc a Dean, Landon by holce nikdy neublížil!
Ale jsi ty ještě holka? Nemáš prsa, boky, zadek, přátele, sociální život a jsi a navždy budeš osamělá panna!

,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z mého duševního rozhovoru Landonův hlas a přivinul si mě k sobě blíž, jako malé dítě co potřebuje utěšit.

,,Nad ničím zajímavým" Nemohla jsem mu říct, že mluvím sama se sebou, zase by mě poslal psychologovi, který mi nikdy s ničím nepomohl. S depresemi mi pomohl Landon, s záchvaty úzkosti Landon, se sebevražednými myšlenkami taky Landon a jen díky němu nejsem anorektička. On je jediný světlý bod v mém životě, moje kotva. 

,,Pojď se mnou do toho kina, já tě prosím Valentino, pojď se mnou do kina" začal mě přemlouvat a jeho dech mě šimral na krku. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou, v kině bych mohla potkat někoho ze školy. 

,,Lámeš mi srdce Valentino, já chudáček opuštěnej nemám s kým jít na film a ty mě odmítáš?" fňukal Landon a já se mu s úsměvem vykroutila. Kecal, mohl jít ven s kýmkoliv by chtěl, ale on pořád nevzdal pokusy ze mě udělat normální holku co žije sociální život. 

,,Když se mnou půjdeš tak tě nechám celý jeden den číst a nebudu tě otravovat" ze zoufalství navrhl Landon. Zavrtěla jsem hlavou, tohle už sliboval tolikrát a nikdo to nedodržel. 

,,Tak jo tak jo. Pokud půjdeš, tak ti seženu podpis toho chlápka, co napsal tu knížku co máš tak ráda, to jak tam ten kluk umře na rakovinu" 

,,Johna Greena?! Fakt by jsi mi sehnal podpis?" nadšeně jsem zavýskla a on přikývl. Mezi lidi se mi nechce, ale ten podpis...

,,Co dávají v kině?"