New girl, love and surprise,..

14. ,,Čekám na tebe."

Connor mě popadl a odvedl pryč....
Draca vedli taky,šli jsme pár vteřin tou samou chodbou co jsme přišli.Ale pak jsme se rozdělili,Draca vedli někam jinam,nemůžeme se znovu rozdělit. ,,Ne kam ho vedete?"  žádná odpověď,co jsem mohla čekat?Když byli chlápci s Dracem v nedohlednu,Connor mě pustil.No pustil,vzal mě kolem pasu,bylo to utěšující gesto.Mím srdcem projela vděčnost,aspoň někdo kdo mě v tom nenechá. ,,Kam mě vedeš?" ,,Musím tě odvézt do cely ale tohle si vem pro případ že by se ti něco stalo." přiblížil se ke mě a dal mi do dlaně dýku a malou ampulku. ,,V té lahvičce je Violabilis confuto,dávej si pozor ať na to nepřijdou." Violabuilis confuto byl rušící lektvar,dokáže z člověka dostat všechnu temnou energii.V mém případě mi to pomůže když mi budou chtít zablokovat schopnosti.Tekutina měla nazelenalou barvu,kdybych nevěděla co v tom je určitě bych to nepila.Schovala jsem lahvičku do kapsy a dýku jsem si zastrčila do pouzdra na kotníku.Pouzdro z dračí kůže,nosila jsem ho u sebe neustále,bylo nehořlavé,nepromokávé a takřka nezničitelné.Dýka měla zlatou čepel s čenou rukejetí.Do ruka seděla perfektně,typické athame,neboli kouzelná dýka,dokázala zranit magicky chráněnou bytost.
Vlastně až teď jsem si všimla jak je Connor hezký.Měl uhlovitě černé oči,zelenomodré oči.Celkem vysportovanou posatvu,o hlavu vyšší než já.Kdysi jsme se znali,nebo spíš jsem s ním dřív ,,chodila,,. Zapletla jsem se s ním jenom jednou,i když trošku víc.Jakoby mi četl myšlenky. ,,Vzpomínáš na minulý léto?" ,,Ehmm jo,vzpomínám." lehce jsem se začervenala.Vzpomínala jsem si moc,až moc dobře.Šli jsme spolu jednou na kafe a skončili u něj doma,v posteli.Moc příjemná vzpomínka...
Jinak už nic neřekl,jen se pro sebe rebelsky usmál.
 Došli jsme k dalším dveřím,tak tohle byla cela.Páchlo to tu hnilobou a smrtí.Z toho místa mě mrazilo.Tak tady strávím zbytek života a pak umřu,hezkej konec mého života.Connor do dvěří kopl a ty se se skřípěním otevřely.Znovu mě popadl za předloktí a táhnul dovnitř,někdo tam ale už čekal...
Draco ležel svazaný a zbitý na podlaze,v bezvědomí.Už jsem se k němu chtěla rozběhnou a zjistit jestli je v pořádku,když mě ale Connor otočil k sobě. ,,Budeš v pořádku,neboj."  dal mi letmý polibek na rozloučenou a odešel.Zmocnila se mě panika,už na své straně nemám silného Connora který by mě chránil.Draco na zemi zaskučel,rozpomněla jsem se že tady vůbec je.Klekla jsem si k němu a položila si jeho hlavu do klýna.Dýchal,byl ztlučený ale dýchal.Položila jsem mu ruce na čelo,uhladila mu vlasy.Jemně se mu zamžikly víčka,vnímal mě.Byla jsem si jistá,že máme soukromí a tak jsem ho pokropila vodou,kterou jsem vytvořila.Polekaně otevřel oči,byl vyděšený,něco takového na začátku cesty nečekal.Bůh ví co s ním dělali zatímco jsem byla s Connorem. ,,To bude dobrý Draco,budeš v pořádku." nedokázal odpovědět,zvedl se a já si vzpomněla že je svázaný. ,,Počkej,rozvážu tě." otočil se ke mě zády a já spálila provaz na popel.Trošku zasyčel jak jsem žhavila pouta,ale nic neříkal.To mlčení mě ubíjelo,zatáhla jsem ho do svého světa.Světa smrti,nebezpečí a bolesti...
,,Už chápu proč jsi nechtěla abych šel s tebou." ,,Je mi to líto,nechtěla jsem tě do toho zatáhnout." ,,Já vím,nesoudím tě." aspoň že tak. ,,Co s námi teď budou dělat?" ,,To vážně netušim,zřejmě mají zjem o moji moc."
Stravili jsme v cele další 4 hodiny,nemluvili jsme.Ticho,které tížilo místnost bylo děsivé.Draco na pár minut usnul,když se v tom ale rozrazily dveře cely.Vevnitř stála Fleur a za ní dva další poskoci,hezoun a někdo jiný. ,,Vezměte je,a na ní si dejte obzvlášť pozor." a svým štíhlým prstem ukázala na mě.Bylo to spíš jakoby ukazovala na nějaký chcíplý zvíře,přejeté na silnici.Hezoun mě popadl se skřiveným úsměvem.Nesnažila jsem se klás odpor,bylo by to stejně zbytečné.
Znovu jsme se ocitly v místnosti,tentokrát ale byla honosní a přepychová.Stěny lemovaly obrazy slavných interpretů,židle s ebenovými nohami a nadýchaným polstrováním.Všude byly vázy s květinami,zlaté svícny a malé koberečky.Také tam byly skleňené dveře vedoucí do lesa,les zpočátku vypadal mírumilovně a po delším pozorováním působil děsivě.A právě tam nás vedli,ven,do lesa.
Les byl hustě osídlený temnými stromy,keři.Po pár minutách už nebylo vidět přes stromy ani slunce,pouze šero.Mé oči si museli chvíli přivykat náhlému šeru a tmě.Málem jsem se skácela když jsem zjistila že je to úplně ta samá mýtinka a ten samý les jako v mém snu.Tak tady na mě čeká,on a s ním i můj konec.Tedy aspoň konec mých schopností,smrt přijde až potom......