Mám snad být Potterhead?!

Kapitola VII.

„Mně se chce brečet, Emmo," postěžovala si Linda.

„A proč prosimtě?"

„Víš, právě jsem dokoukala poslední díl Twillight Saga. To byly ten nejúžasnější filmy, který jsem kdy viděla. Jenže už to všechno skončilo a další díl nebude!" vykřikla.

„Ale Lindo, je přece spousta dalších filmů. Všechno někdy skončí, ale něco novýho zase začne," snažila jsem se ji povzbudit. „Navíc to určitě nebyly ty nejlepší filmy, protože jsi ještě neviděla Harryho Potter," řekla jsem, ale dost potichu na to, aby to neslyšela.

„Já vim, ale když ono to bylo tak úžasný," zaúpěla.

„Lindo, řeknu ti jednu věc, můžu?"

„No dobře," řekla Linda trochu ostýchavě.

„Koncem nikdy nic nekončí, víš proč?"

„Ne."

„Koncem to naopak začíná. Díky konci si můžeme my všichni domýšlet, co se asi tak mohlo stát dál, můžem tím rozvíjet naší fantasii. Kdyby všechno bylo nekonečný, už by nás to přestalo bavit," usmála jsem se na ni.

„Hm," nejistě přikývla hlavou.

„Já jsem i docela ráda, že kniha Harryho Pottera skončila. Dál už by to byla nuda. A navíc díky tomu vzniká spoustu dalších příběhů, víš? A když by se ti po tom Twillight Sagu stýskalo, můžeš se na to přece kouknout znova, ne?"

„To je pravda," připustila Linda a taky se trochu usmála. „Máš pravdu, že už by to nejspíš ztratilo svoje kouzlo."

„Tak vidíš," řekla jsem po chvíli. „A když už jsme u toho, kdyby tě ty Twillight saga omrzely, můžeš zkouknout Harryho Potter!" Široce jsem se usmála.

„Emmo," výhružně se na mě podívala, ale pak se usmála taky.

***

Věnováno: siriusinka

Po dlouhé době další část, tak doufám, že se líbí.

Taky doufám, že si prázdniny pořádně užíváte, protože já jsem se právě vrátila z tábora, kterej mě moc nenadchl, tak bych byla ráda, kdybyste to vy měli naopak.