ERAGON: Syn zrádce

1. Kapitola

Ahoj, je to jen pár dní, co jsem po hrozně dlouhé době viděla film Eragon a naprosto jsem žasla nad tím kouzelným světem. Když jsem to viděla prvně, měla jsem asi osm roků, takže jsem v tom viděla jen draky a války. A napadlo mě, proč nenapsat pokračování, takové, jaké si ho představuju sama? Tak tady je, a protože mě velmi ohromila postava Murtagha (nejen po vzhledové stránce, ale celkově), udělala jsem z něj důležitější postavu, než se zdála ve filmu. Snad se vám to bude líbit, pokud jo, tak mi to ukažte :D :*

Válka proti Urgalům skončila a mladý hrdina Eragon ležel v bezvědomí u svého draka, ale porazil Durzu. Takhle se to aspoň vyprávělo mezi lidmi, ale i mezi elfy v království, kam se vrátila Arya. Měli novou naději na život v míru. Měli naději, že když byl poražen Durza, mohl by být i tyranský král Galbatorix. Oslavovali ho jako hrdinu.

„Prosím, zůstaňte, jste tu vítání. Včetně tebe Murtaghu. Přesvědčil jsi mě, že nejsi stejný jako tvůj otec... Nemůžu vám nabídnout žádný přepych, jen malý domek u jezera, jako mají lidé u nás ve městě, ale věřím, že by se vám tu líbilo," řekl s úsměvem Ažihad, vůdce Urgalů. Nasuada stála po boku svého otce a přikyvovala s úsměvem na cokoli, co řekl. „Jak můj otec řekl, budeme rádi, když zůstanete." „Já žádný přepych nepotřebuju, byl jsem chudý sedlák, který občas neměl ani na jídlo. Za každý domov budu rád. Co ty, Murtaghu?" otočil se blonďák k vyššímu z nich. „Souhlasím. Možná jsem byl zvyklý na větší přepych, ale nic to nemění na tom, že si přeji jen normální domov a normální lidi kolem mě," usmál se a chytil Eragona za rameno. „Tak vás tady vítám ne jako hosty, ale jako nové občany." „Pojďte za mnou, ukážu vám dům, o kterém otec mluvil, ať se můžete zabydlet." Nasuada sešla po schodech a vyšla ven. Zastavila se a pohlédla na ně na kontrolu, zda ji následují. „Doufám, že vám nevadí, že budete žít v jedno domě," pronesla, když je prováděla městem. „Vůbec ne! Zachránil mi tolikrát život, že se budu cítit v bezpečí," oba se rozesmáli a tím vykouzlili i ji samotné úsměv na rtech. „To jsem ráda. Co bychom bez svého hrdiny dělali, že?... Tady to je," natáhla dlaň k dřevěnému dvoupatrovému domku. „Prohlídku nechám už jen čistě na vás, stejně jako zbytek programu na dnešek," usmála se a odešla. Oba si domek prohlíželi. „Není to tak zlé," prohodil Murtagh. „Tady je někdo fakt zvyklý na přepych, co?" zašprýmoval Eragon. „Nijak zvlášť. Když jsem utekl od otce, spával jsem i v lese. Náhodou... líbí se mi to. Je to obyčejné a to zřejmě potřebuju," posadil si ruce v bok a s klidem si prohlížel jeho nový domov. „Tak pojď, podíváme se dovnitř," poplácal ho po rameni a vydal se dovnitř jako první. Murtagh šel hned za ním. Uvnitř to bylo zcela obyčejné. Eragonovi to připomínalo domov na statku, kde žil s Geroem a Ronanem. Těžké vzpomínky to byly. „Které chceš patro?" zeptal se Eragon. „Vybírej ty, máš na to větší právo." „Tohle mi prosím nedělej. Možná, že jsem porazil Durzu a možná, že jsem skoro poslední jezdec, ale pro tebe jsem přítel a chci, abys mě tak bral. Takže žádné, že mám větší právo. Vyber si podle libosti," usmál se a Murtagh přitakal. Po schodech vyšel do druhého patra, kde se rozhlédl. Pokoje byly oba stejné. „Oba pokoje jsou stejné, ale i tak bych radši ten nahoře." „Tak je tvůj."

O několik dní později, kdy už oba vypomáhali lidem z města a seznámili se s nimi více, se začali víc zapojovat do normálního života.

„Eragone, Ažihad s tebou chce mluvit," řekla blonďatému chlapci dívka, když zrovna s Murtaghem a pár dalšími přáteli seděl u vína. „Hned tam budu. Pánové, omluvte mě," zasmál se a vydal se za vůdcem. Cestou potkával lidi, které už znal jmény, což mu přidávalo na pocitu, že je konečně doma.

Zaklepal na mohutné dveře a vešel dovnitř. „Slyšel jsem, že se mnou chcete mluvit." „Ano, to chtěl. Nasuado, omluvíš nás?" Přikývla a odešla pryč, aby je nechala o samotě. Ažihad se postavil na okraj svého velkého domu vestavěného ve skále. „Pojď sem, chlapče," pokynul mu. Eragon přistoupil k němu a rozhlédl se po městě pod nimi. Jedno mu uznat musel, měl úchvatný výhled. „O čem jste chtěl mluvit?" „O ničem důležitém. Chtěl jsem jen vědět, jak se tobě a tomu druhému chlapci tady žije," pohlédl na něj a Eragon z jeho pohledu pochopil, že se ani tak neptá na něj, jako na Murtagha. „Mě se tu velmi líbí a co se týče Murtagha... myslím, že je tady spokojený." „To je dobře. Bál jsem se, že tu pro něj bude velmi těžké se zapojit do společnosti. Všichni ho mají jen za syna Morzana, stejně jako jsem ho měl za něj já. Ale jak se zdá, dokázal se velmi rychle zapojit. Slyšel jsem, že ho tu lidi mají rádi... a obzvlášť ženy," zasmál se. Tomu musel i Eragon. „Jo, něco takového jsem taky už slyšel... Ale popravdě jsem měl stejné obavy. Myslel jsem, že bude spíš tichý a nekomunikativní. Opak je pravdou, zřejmě." Eragon pohlédl na místo, kde spolu seděli. Murtagh se bavil s přáteli a smál se. „Také jsem slyšel, že ne každý z něj má radost," řekl neutrálně Ažihad. „Myslíte tu starou ženu, řezníka a jeho syna?" „Ano. Byli si tu stěžovat, že nechtějí žít ve stejném městě jako syn zrádce." „Co jste jim řekl?" „Že, pokud s tím mají problém, můžou opustit město." Eragon se začal ohromně smát. „Tak to se povedlo." „Myslel jsem to vážně... Ten chlapec je možná splozenec jednoho z nejhorších spojenců Galbatorixe, možná i úplně nejhoršího, ale pořád ti zachránil život a zachránil ho i mým lidem." „Dokonce mě zachránil dvakrát a nevěřím, že by mohl být stejný jako jeho otec. Morzana jsem nepoznal, ale slyšel jsem o něm spoustu věcí od Broma." „Broma? Toho dračího jezdce, co zabil Morzana?" „Ano, cestoval se mnou a naučil mě o dracích snad všechno, včetně jazyka elfů. Ale zemřel, když jsem zachraňoval Aryu. Byl jsem na Durzu krátký a on mi zachránil život. Tehdy jsem vlastně poprvé viděl Murtagha. Též mi zachránil život... Jak o tom přemýšlím, bez lidí kolem sebe, bych tu už nebyl." „Brom musel být skvělý muž, škoda, že jsem ho neznal osobně. A Murtagh je podle mě též skvělý. Jen na něj dej pozor."