ERAGON: Syn zrádce

4. kapitola

Uvidíme, co se z toho vyvine, ale zatím mě to baví psát, tak snad i vás, to baví číst :)

Ažihad se svou dcerou a rádci usedl na připravené stoličky na náměstí. Zbytek se seskupil kolem placu, kde nerostla tráva. Místo bylo vyšlapané, jak všichni přecházeli po náměstí nebo tam slavili.

Eragon, Murtagh a Arya stáli kousek od vůdce. Ten se na ně podíval a pravil „hodně štěstí, na doporučení Eragona, jsem na tebe vsadil velké peníze." Odvrátil se zpátky k lidem. Murtagh znervóznil, zapochyboval o sobě. Eragon si všiml jeho zvláštního pohledu a chytl jej za rameno. „Neboj, zvládneš to," usmál se a sundal svou dlaň. Ažihad vstal ze židle a roztáhl ruce od těla. „Jako každý rok, co tohle město vzniklo, pořádáme slavnosti boje, abychom tím oslavili veškeré naše vítězství. Letos ten den nastal dneškem... Ale mi přece nebojujeme přes den," usmál se a stáhl své ruce zpátky k tělu. „Během chvilky uplyne půlnoc, a to na, co všichni čekáme, může začít. Pravidla už znáte, ale pro naše nové přírůstky včetně princezny, si je dovolím zopakovat... Zbraně nejsou povoleny, pouze čistý boj. Kdo ze dvojce vyhraje, smí vyzvat někoho dalšího, nebo může být vyzván někým z davu. Nikdo se nesmí zúčastnit znovu. Úplným vítězem je ten, koho už si nikdo nedovolí vyzvat. Výhrou je velká hostina nejen pro něj nebo ji, ale i pro pár dalších, které si vybere..." „A polibek od mé maličkosti," usmála se na svého otce Nasuada. „Ano, ten taky," zasmál se a s ním i pár lidí z davu. „Kdo si troufá začít?" Jeden muž zvedl ruku a přešel do středu náměstí. Ažihad usedl a nechal zbytek na ostatních. „Chtěl bych vyzvat Noriho, syna lovce," prohlásil statečně a Ažihad jen zakýval hlavou. „Tak to bude hezký boj," řekl tiše svému rádci, který se začal smát. Nori vyšel z davu. Byl vysoký, měl široká ramena, vlasy svázané do culíku a na obličeji tmavé husté vousy. Nevypadal zrovna přátelsky. Vedle něj ten muž, co ho vyzval, vypadal malý a neškodný jako kotě. Blázen, pomyslel si Murtagh. Když boj začal, Norimu stačilo pár ran do obličeje a jho protivník omdlel. Sám schytal asi dvě rány, ale ty s ním ani nehnuly. Velký muž, který stál kousek od Nasuady vešel na náměstí a pomalu začal vyřízeného zvedat. Pak jej dostal pryč. „Kdo je další?!" zařval hrozivě. Další dopadl stejně jako ten předešlý. Po pár ranách vyřízený na zemi a muž pro něj opět šel. Nikdo nechtěl zvednout ruku, až někdo vzadu za davem zavolal „já jdu do toho!" Když se procpal davem, trojice s všimla, že se jedná o syna řezníka Baina. Naštvaně přešel až k němu a boj mohl začít. První ránu schytal překvapivě Nori, což ho rozzuřilo a Bainovi ránu vrátil. Zabolela ho levá strana obličeje, kam ho udeřil. Další ráně se ale vyhnul a opět Noriho udeřil. Takhle to vypadalo dál ještě párkrát, než Nori dostal poslední ránu do obličeje, která ho skolila k zemi. Lidi kolem řvali a hlasitě se bavili, ale Murtagh ho jen tiše sledoval. „Abych tam dostal řezníka, budu tam muset jít," řekl bez toho, aby se na Eragona otočil. „To v plánu nebylo." „Mám jinou možnost?" „Čekat, jestli se tam objeví." Murtagh mu věnoval pohled. Eragon si znovu přehrál větu, kterou řekl. Uvědomil si, že je to blbost a že tam vlastně musí. „Tak jo, budu ti držet palce." Tmavovlasý kluk přikývl a vyšel z davu. Arya překvapením vykulila oči a hned se obrátila na Eragona „to vážně?!" „Ano," zasmál se a zatleskal mu jako všichni, co stáli kolem při příchodu nového protivníka.

Bain se na něj zle podíval. Když stáli u sebe, pozasmál se a opět si rýpl. „Jsem zvědaný kolik ran vydržíš. Tvrdil jsem, že nejvíce deset. Otec byl proti. Tvrdil, že to bude ani pět," zasmál se a pěti zvedl před sebe. „Nech se překvapit," řekl s ďábelským úsměvem, když též zvedl pěsti před sebe. Bain ho chtěl hned pravou rukou udeřit do obličeje, ale Murtagh mu rychle uhnul! Jak promáchl, lehce se zakolíbal a Murtagh do něj tvrdě žduchl! Spadl na kolena. Naštvaně se otočil, ale hned ucítil tvrdou ránu, jak ho kopl do hlavy! Ruce se mu podlomily a on spadl úplně. Bradu si odřel o zem, ale ještě pořád se nechtěl vzdát a pomalu se začal zvedat. Murtagh jej schválně nechal zvednout, aby mu dal alespoň trochu šanci. Mezitím, co se Bain škrábal ze země, se rozhlédl po davu. Všiml si naštvaného řezníka. Opět se ďábelsky usmál. Bain se rozpřáhl pravačkou, když si všiml, že nedává pozor. Ovšem opak byl pravdou a bez jediného otočení natáhl do boku ruku a chytil jeho pěst do své dlaně! Pěst mu zastavil, pak na něj pohlédl. Jeho naštvaná tvář říkala, najedou něco jiného. Bál se. Ruku mu začal tisknout čím dál tím víc, až začal Bain naříkat. „Au! Nech toho, vzdám se!" křičel nešťastně. Lidé okolo se mu smáli. Konečně dostal to, co si zasloužil. Ruku mu pustil a on si ji hned druhou chytil. Podíval se na ni, jako by kontroloval, zda s ní nic nemá. Když, ale zvedl hlavu, dostal ránu pěstí od Murtagha – poslední, kterou ho dostal.

Všichni okolo hulákali kvůli dalšímu vítězství, ale většina taky proto, že největší fracek města konečně dostal za vyučenou. Murtagh se rozhlížel okolo, dokud nenarazil na protivného řezníka – otce Baina. „Vyzívám místního řezníka Azoga." Publikum utichlo, někteří se otáčeli na řezníka. Zaťal pěsti a vystoupil z davu. Přijal jeho výzvu. Stále bylo ticho. Zastavil se tři metry od něj a založil si tučné ruce na prsou. „To jsi vážně tak blbej, aby sis troufl na mě? Na takovou horu masa?" „Spíš tuku," zamračil se a zastrčil si pramen tmavých vlasů za ucho. „Rozmáčknu tě jako brouka na zemi! Nevydržíš ani dvě rány!" Murtagh se jen pouchechtl a připravil na boj. Totéž udělal Azog. „Připrav se na svou smrt, chlapečku," zpřísnil hlas obr. V Murtaghovi se pomalu vařila krev. Pořád se do něj navážel a měl už toho dost.

Boj začal! O první ránu se pokusil Azog, ale Murtagh se mu vyhnul a hned pravačkou zaútočil! Udeřil jej do hlavy, ale on se jen na vteřinu pozastavil a pokračoval dál. Karta se obrátila a Azog uštědřil ránu jemu. Hned potom druhou a zdálo se, že už se z toho nevyhrabe! Další rána ho skolila na kolena. Pohlédl na něj vzhůru. „Končíš." „Ne, pleteš se." „Neřekl bych." Napřáhl se, aby jej udeřil a ukončil boj, ale natáhl nad hlavu obě předloktí, aby se ubránil. Povedlo se. Než se stihl Azog opět napřáhnout, Murtagh mu podkosil nohu a dostal jej na zem! Rychle vyskočil na nohy. Chtěl do něj kopnout, ale řezník ho chytil za nohu a stáhl jej taky k zemi! Boj vypadal neustále vyrovnaně. Azog se mezitím stihl zvednout a chtěl na Murtagha zaútočit, dokud ležel na zemi, ale nestihl to a oba byli opět na nohou! Murtagh ucítil silnou bolest předloktí, když odrazil jeho ránu, ale využil situace, položil mu ruce na ramena a pořádně jej kopl kolenem do jeho tučného břicha! Kdo by vůbec řekl, že ho to přes tu hromadu tuku mohlo bolet. Zaskuhral bolestí. Automaticky se chytil bolavého místa. „Sakra!" vyjekl, jak moc to bolelo. Neútočil, ani se nebránil. Úplně na pár vteřin zapomněl, že je uprostřed boje, za to někdo jiný ani trochu. Murtagh ho kopl vší silou ho hrudníku a řezník se svalil na zem jako spadlá hruška! Ležel na zemi nehnutě pár sekund, až se zdál mrtvý. Z potlesku zbyly jen pomluvy mezi lidmi. Měli jej za vraha a Ažihad už pomalu stával ze stoličky. Eragon a Arya zůstali zaraženi. Všiml si reakce lidí a tak jej šel zkontrolovat. Řezník pohnul první jedním prstem, pak druhým a nakonec všechny prsty stočil v pěst. Rukama se zapřel o zem, aby se posadil. K tomu mu pomohl Murtagh, když jej chytil za rameno a potáhl jej. Hluboce dýchal a vykašlával se. „Nešahej na mě, malém si mě zabil!" zazubil se. „Jenom jsem ti vyrazil dech," nadzvedl ramena a pohlédl na Ažihada, který s klidem opět usedl. Dav kolem se opět rozproudil a všichni začali opět tleskat a povykovat. „Chceš někoho vyzvat?!" zvolal vůdce. „Ne," odpověděl jistě. „A vy, chcete někdo, vyzvat Murtagha?!" Tleskot a povyky se ztišily. Lidé se mezi sebou otáčeli na druhé, ale nikdo si nedovolil. „Dobrá... Musím tedy vyhlásit vítěze a tím je Murtagh!" zařval, aby jej každý slyšel. Murtagh vítězně zvedl ruce a otočil se dokola všem. Přes povyk nešlo nic slyšet a tak musel Ažihad vstát, aby všichni pochopili, že mají ztichnout. „Koho připojíš k hostině? Zeptal se zvědavě, přesto mile. „Samozřejmě toho nejlepšího ze všech... Eragone?!" mávl rukou k němu. Eragon si stoupl k němu. „Taky krásnou princeznu Aryu," věnoval jí milý úsměv a ona si též stoupla vedle něj. „Taky bratry Dvalina a Barta, naše skvělé sousedy... To bude asi vše." Vůdce se s úsměvem otočil na svou dceru, která hned vstala. V krásných zlatavých šatech přešla k vítězi. „Jak jsem slíbila, vítězi patří taky polibek," usmála se a Murtagh zase na ni. Všichni jen zvědavě zírali, až to přišlo Eragonovi vtipné a pouchechtl se, což donutilo všechny ve středu bojiště, mu věnovat pozornost. Když si toho všiml, rychle zavrtěl hlavou. „Pokračujte, vše je v pořádku." Murtagh Nasuadě položil dlaň na tvář a jemně ji políbil. Nasuada mu věnovala ještě jeden úsměv a vrátila se na místo. Eragon do něj hned šťouchal s rošťáckým výrazem a smál se stejně jako jeho kamarádi sousedi. Za to Arya se moc nesmála. „Je vše v pořádku?" zeptal se jí Murtagh. „V největším," přikývla s úsměvem.

Po hostině plné dobrého jídla, kde probrali všemožné věci, které přešly v klepy až po filozofické témata, se všichni uchýlili ke spánku ve svých malých domečkách.