ERAGON: Syn zrádce

3. Kapitola

Celý den se chystaly slavnosti. Dobrovolníci pomáhali nosit lavice navíc k jejich malé hospodě, řezník a jeho pomocníci celou dobu porcovali maso a ženy pomáhaly s drobnějšími věcmi.

„Eragone?" Mladík se otočil za hlasem mladé ženy. Stála za ním Nasuada, krásná dcera Ažihada. „Jaké milé překvapení," usmál se. „Otec by rád věděl, jestli tě dnes uvidíme bojovat. Prý by si na tebe vsadil." Zasmál se, ale musel zavrtět hlavou v nesouhlas. „Nebudu, ale pokud si Ažihad chce vsadit na někoho dobrého, ať si vsadí na Murtagha." Nasuadě zmizel úsměv ze rtů. „Murtagh bude bojovat? Není to špatný nápad?" ptala se nejistě. Eragon jen nechápavě vrtěl hlavou. „Proč by to měl být špatný nápad? Je v tom dobrý." Nechápavost se rázem změnila ve vztek. Zvedl koš plný vypraných košil ze země. „Čekal bych to od kohokoli, ale od tebe zrovna ne." „O čem to mluvíš?" zadivila se. „Nečekal bych, že ho budeš odsuzovat." Drze bez rozloučení odešel do domu.

Bylo odpoledne, když jim někdo zaklepal na dveře. Chlapci se na sebe podívali s otázkou v obličeji. Nakonec Eragon vyhrál a Murtagh vstal, aby šel neznámé osobě otevřít. Když otevřel dveře, stála před ním malá zrzavá elfka. „Princezno," pozasmál se. „Aryo. Víš přece, že nechci, abys mě tak oslovoval," upřesnila a usmála se. „Ale taky tě ráda vidím. Eragon je tady?" Murtagh udělal krok do strany, aby šlo blonďáka za ním vidět. Ten jen zamával. „Pojď dál," pobídl ji Murtagh a zavřel za ní dveře. „Ahoj, co se to tady chystá? Všichni jsou ve městě jako splašení," posadila se ke stolu. „Večer mají být další slavnosti." „Další?" „Byla jich tu halda, a to tady nejsme dlouho." Murtagh si přisedl k Aryi a Eragonovi. „V každém případě se tam určitě uvidíme," prohlásila vesele. „Zůstaneš tady?" zajímal se Eragon. „Ano, ale jen chvíli na neurčitou dobu." „Myslíš, dokud nebude po válce?" dodal a ona jen přikývla.

Později toho večera se pomalu začali všichni scházet uprostřed města. Jejich jediná hospoda ve městě byla přecpána k prasknutí. Byl vůbec zázrak, že si dokázala trojice najít místo u stolu. Když usedli, hned přiběhl mladík, aby se zeptal, co jim může nabídnout. Během slavností vždy nejvíce vynášela hospoda a peníze potřeboval každý, proto byli na jediný den zaměstnáni i tací, co nedokázali odnést víc než dvě piva zaráz. Celkově to tam vypadalo, jako v blázinci, ale bavili se. Eragon si prohlížel Ariu a Murtagha. Vypadali naprosto spokojení a dokonce se zdálo, že jim ani nic nechybí. Když si toho Arya všimla, hned se ptala, nad čím přemýšlí. Eragon chvíli váhal, jestli má vůbec povídat o svých myšlenkách, nebo si je radši nechat pro sebe. Murtagh mu položil ruku na rameno. „No, tak. Nad čím přemýšlíš? Rádi se to taky dozvíme," zasmál se. „Jen, jak jsem se na vás díval, jde vidět, že se bavíte. A to je moc fajn." Oba mu věnovali úsměv. „No, tak se bav hezky rychle s námi nebo nám tu usneš!" Eragon se musel smát. Viděl Murtagha z úplně jiné strany. Z takové, z které ho ještě neviděl - veselého, možná trochu opilého, ale hlavně spokojeného.

Veškerou zábavu jim, ale zkazil řezníkův syn Bain. Do svého odporného táty měl daleko, ale byl slizký jako had. Blonďaté vlasy mu končily u ramenou, sem tam mu pramínky padaly do světle modrých očí. Obočí měl možná až moc husté, ale špičatý nos kazil jeho vzhled nejvíc. Byl celkem urostený, čímž se rád řezník chlubil. Vždy říkal, jak má šikovného urostlého syna, ale většina lidí ve městě věděla, jaký je ten člověk poděs. „Bavíte se dobře, chátro?" zasmál se nahlas, až se někteří kolem ze zvědavosti otáčeli. Starý pán, který se jemně třásl, od vedlejšího stolu se hned zapojil do konverzace. „Jaká chátra ty hade?! Víš, s kým mluvíš? Ta krásná žena je princezna elfů! Je velmi milá, šikovná a potom, co jsem viděl ve válce s Durzou, bych s dovolil říct i nebezpečná. Ten blonďatý je..." „Eragon! Ano, to všichni víme." Myslel si, že tím muže umlčí. On pokračoval. „O Eragonovi se teď vypráví jako o hrdinovi, vždyť porazil Durzu a je dračí jezdec! A on? To je syn Morzana. A všichni víme, jaké peklo dokázal Morzan nastolit, když chtěl. Tak před tebou sedí jeho dítě. A je naprosto skvělý na bojišti ať už je špatné krve nebo ne." „Tssss, já vidím jen sedláka s hodně štěstím, ženu narozenou v královské rodině a syna zrádce." To už upoutalo pozornost více lidí kolem a začínalo se kolem nich tvořit ticho, jak se každý snažil naslouchat. Murtagh už měl dost jeho drzých řečí. Vstal a přešel pomalu k němu. Bain udělal krok zpět, přesto, že tvrdil, že se jej vůbec nebojí. „Tak poslouchej ty namyšlenej bídáku... nejsem si jistý, co si o sobě myslíš, ale asi to bude něco velkého, když o hrdinovi říkáš, že je jen sedlák a o princezně, že je jen dítě, co mělo štěstí. Co si ty? Syn řezníka a to tě tu ani nikdo nemá rád, kromě tvého tatíka," trochu do něj šťouchnul, aby Bain chápal, že to myslí opravdu vážně. „Nežduchej do mě," zahrozil. „Nebo co?" zeptal se provokativně a Bain se jen rozmáchl rukou, aby jej udeřil, ale to už ho něco velkou rychlostí chytlo zezadu a vyhodilo z pod přístřešku ven! Všichni zírali, co se stalo a hospoda rázem celá utichla. Venku stál velký krásný drak. „Díky Safiro," zasmál se, když strčila svou velkou hlavu pod přístřešek. „Rádo se stalo," odpověděla a dala se na odchod. Murtagh, Eragon, Aria a pár dalších se šlo podívat na Baina ven. Seděl vyděšený na zemi s roztáhlým rukávem od košile. „Tohle jste přehnali! Řeknu to vůdci!" zařval, ale v tom mu někdo položil ruku na rameno! Leknutím cuknul. Otočil se a za ním stál Ažihad se svou dcerou. Oba měli vážný výraz. „Co bys mi chtěl říct, Baine?" Vyděšeně těkal očima z davu na vůdce. „Eragonův drak mě napadl!" „Co?!" vyjekl hned Eragon. „Já ale neviděl, že by tě ten drak napadl. Ty ano dcero?" Nasuada zavrtěla hlavou. „Já jsem viděl, jak si chtěl napadnout jiného obyvatele města. A myslím, že moc dobře znáš naše pravidla. Nezbývá už moc k tomu, abych tě dosud vyhodil." „Ale!" „Žádné ale!" zvýšil hlas. „Teď odsud vypadni a vrať se, až budeš klidný." Natáhl ruku směrem k jeho domu. „Běž." Bain se s hnusným výrazem zvedl a ještě před odchodem si všechny pečlivě prohlédl. Když už byl dostatečně daleko, Ažihad se usmál a zavolal do vzduchu „dobrá práce, asi tu budeš řešit spory ty." Safira jen hlasitě zařvala.