Promise

Školní rok začíná 2

Hoshiko mi podala ruku. V jejích očích jsem poznal lásku. To mě uklidnilo. Natáhl jsem ruku a k její ruce jsem se pomalu ale jistě přibližoval. Chytil jsem se.

Na modrovlasém chlapci jsem poznala vyděšenost a tak jsem na něj udělala své oči plné lásky pomohlo ti. Podala jsem mu ruku. Byl trochu nesmělý. Přesto mě za ti chytil. Vyzvedla jsem ho. Byl lehčí než jsem si myslela.

„D-děkuju ti..." zašeptal jsem. Její obličej byl kousek od toho mého. Jen tak tak jsem se držel abych ji nepolíbil. Celý jsem zčervenal.

Je tak sladký když se červená :3. „Není zač" řekla jsem a pohladila jsem ho po tváři.
Vzala jsem tašku do školy než jsem ho takto opustila věnovala jsem mu polibek na tvář.

Pohladila mě po tváři!! Zasnil jsem se. Zpozoroval sem že zvedla tažku do školy. Ještě jsem se vzpamatoválal z toho pohlazení, když jsem na sobě ucítil její rty. Zčervenal jsem jak jahoda.

Ve třídě už ve své lavici seděl ten blonďák. Kluci ho oslovovaly Bishamon. Bylo mi v celku jedno, že jsi o mě povídají. Tušila jsem, ale že Bishamon bude chtít pomstu. Připravovala jsem se na hodinu. Do třídy vešel ten modrovlasej chlapec kterého jsem u skříňek políbila. Ještě teď byl trochu narůžovělý.

Vešel jsem do třídy. Cítil jsem že jsem ještě maličku rúžový. Jen doufám, že to nikdo neviděl.

Hodina ubíhala příšerně pomalu. Zápis z tabule jsem už měla, tak jsem se rozhlédla po třídě. Děvčata byla celkem hezká. A ani kluci nebyli nejhorší. Věří, že do téhle třídy zapadnu tak nějak bez problémů.

Škola zkončila. Stále jsem myslel na Hoshiko. Ten polibek na tvář byl tak příjemný. Přemítal jsem cestou ze školy. Šel jsem docela rychle a najednou do někoho narazil. Spadl jsem na zem.

Spatřil jsem Bishamona a jeho partu. Sakra. Bishamon mě chytil za límec mikiny. Měl jsem hrozný strach. „Tak ty do mě ještě narazíš jo?" zeptal se svým zuřivím tónem. „P-promiň t-to nebyl-lo naschv-vál." klepal jsem se strachy. „To ti mám jako věřit!? No tak když už jsi, tu tak si s tebou trochu pohrajeme, co říkáte kluci?" ostatní mu kývli. Měly na tváři ten svúj úšklebek, který nenaznačoval dobrou věc. Polkl jsem. Počítal jsem s nejhorším a začal křičet o pomoc. Tobby mi zacpal pusu nějakým hadrem a ostatní mě držely a vlekli někam pryč.

Byla jsem právě na cestě domů. Zrovna jsem procházela okolo slepé uličky když jsem něco uslišela. Byly to takové ty zvuky když máte zavázanou pusu a snaží te mluvit.

Přišla jsem blíže do uličky když jsem zpatřila modrý odlesk a zaslechla Bishamona. „Co zase chystá?" pomyslela jsem si. Přišla jsem ještě trochu blíže a už jsem to všechno viděla. V rohu byl svázaný kluk...
„Vždyť to je ten modrovlasej chlapec kterého jsem dnes políbila!" zašeptala jsem. Nikdo mě neslyšel.

Dál jsem sledovala a poslouchala.

„Tak co navrhuješ Bishamone?" zeptal se Tobby. „Nejdříve ho skopu, pak ho trochu pomučím a nakonec vás na něj pustím a budete si s ním dělat co budete chtít." odpověděl Bishamon. S kopáním jsem byl smířený, z toho mučení jsem měl jen trochu horší pocit. A když řekl: budete si s ním dělat vo budete chtít, jsem se hrozně vyděsil. Tušil jsen co tím myslel. „Tak co, Daiky?" Neodpověděl jsem. Začal fo mě kopat a tahat ně za vlasy. Trefil se mi několikrát do břicha. Snažil jsem se rozvázat, sténal jsem, ale moc to nepomohlo.

Tohle už nevydržím. Tichounce jsem vstala a namířila jsi to přímo proti nim. Bylo jich víc asi 5, ale nemohla jsem ho tu takhle mezi nimi nechat.

Zastavila jsem se. Nejdřív dám vědět policii. Napsala jsem jak se jmenuju, kde jsem a co jse děje. Připsala jsem, že je tu pokusím zdržet.

„Hej!!" zakřičela jsem „nechte ho být!". Všichni se na mně otočili i Daiky, alespoň myslím, že ho tak nazvali. Pocítila jsem přítomnost člověka který stál za mnou. Prohlédka jsem si pohledy všech. Na Daikym bylo poznat, že se mne snaží varovat.