Promise

A uzdravování je tu!

Sanitka mě dovezla k paneláku ve kterém bydlím. Na přenosném lehátku mě dostali až ke mě do postele. Hoshiko by měla každou chvíly dorazit.

Zabalila jsem si oblečení a mějakou higienu. Vzala jsem nějaké čaje a vzala si obálku s penězi které jsem dostala od pojišťovny. Jsem připravená. Ještě jsem přibalila nějaké pochutiny navíc.

Cvakly hlavní dveře. Slyšel jsem kroky, které se blížily. Otevřely se dveře do mého pokoje. Vstoupila Hoshiko. Zase se na mě usmála. Proč to dělá. To neví, že mě to přivádí do rozpaků? Sedla jsi vedle mě na poslel. Prohlížela jsi můj pokoj. Mám ho docela prostorný.

Odemkla jsem dveře od jeho bytu a kufr nastěhovala dovnitř. Z jednoho pokoje jsem zaslechla zašumění peřiny. Uhodla jsem. V postely ležel Daiky a koukal na mě. Usmála jsem se. Poznala jsem že jsem ho uvedla do rozpaků. Sedla jsem si k němu na postel a rozhlédla se po pokoji. Měl to tu prostorné. „Kam si mohu dát věci?" zeptala jsem se.

Tahle otázka mě trochu zaskočila ale jelikož jsem nedávno prošacoval skříň rozhodl jsem se že ji to dovolím dát fo skříňe. „Tam jsou 3 volný poličky." zamumlal jsem. Byl jsem hodně unavený. Usnul jsem.

Jsem docela ráda, že usnul. Pomyslela jsem si. Alespoň se mohu převléknou. Vybalila jsem věci a převlékla se. Ktomu jsem trochu prošmejdila místnosti.

S sebou jsem měla spacák s polštářem. Ustlala jsem si na druhé straně pokoje. Snad mu to nebude vadit. Potom jsem šla uvařit něco k obědu.

Probudil jsem se asi kolem poledne. První co jsem spatřil byl spacák na druhé straně pokoje.
Ona bude spát se mnou v pokoji. Bože... Zase jsem v rozpacích.

Najednou jsem ucítil vůni něčeho dobrého. Otevřely se dveře a v nich Hoshiko s obědem. Přindala k postely stolek a podala mi příbor. „Mňam jak víš, že miluju špagety?" zeptal jsem se udiveně.

„To víš, instinkt." ve skutečnosti mě nic jiného nenapadlo. Chvíly jsem ho pozorovala jak zápasí s příborem a už jsem to nevydržela. „Ukaž mi to. Tímhle tempem to buděš jíst ještě zejtra." Vzala jsem mu příbor a začala si ho krmit sama.

Chvíly jsem s tím příborem zápasil. Pravou ruku jsem měl ztuhlou aby mě tolik nebolela takže jsem nemohl pořádně nabrat špagety. Když mi Hoshiko vzala příbory a začala mě krmit zase jse zčervenal. Poznala to a začala se chichotat. Po jídle mě donutila vypít hrnek čaje. To jí oplatím.

Zase je zněj rajčátko. „Hihihi"
Neudržela jsem se. Když konečně vypil ten hrnek čaje stolek jsem vrátila a talíř jsem odneska do kuchyně.

K večeři jsem tomu nešťastníkovy usmažila narychlo palačinky. Olizoval se až za ušima, ale tomu hrnku čaje neuniknul. Nejspíš ho těma hrnkama pěkně štvu.

Celý den jsem prospal. K večeři jsem dostal palačinky. „Ty jsi mě snad vykrmuješ. Jíš taky vůbec?"
Koukl jsem nami. Nechápu proč se mi zase směje.

„Nemusíš mít strach já taky jím." ušklíbla jsem se a zase se začala smát. Celou pusu měl opatlanou od čokolády. Vzala jsem kapesník a uťírat ho. Ani jsem si nevšimla, že jsem moc blízko k jeho obličeji.

„Já nemám strach." stál jsem si na svým. Když mi začala utírat obličej kapesníkem pochopil jsem proč se mi smála. Byla ke mě až moc blízko. Moc blízko. Stačilo by se jen naklonit dopředu a... Ne. Teď ne. Počkám. A správnou chvíly. Ani nevím jestli ta pusa na tvář něco znamenala.

Všimla jsem si že je v rozpacích. Tak jsem se ho snažila přivést na jiné myšlenky: „Sestřička říkala, že některé dny můžeš být mimo. Já tedy doufám, že se nebudeš chtít zabít. To by bylo zle." Poslední větu jsem řekla trochu provokativním tónem abych ho trochu pokárala. Tázavě se na mě podíval. „Tak dobrou noc" pohladila jsem ho po vlasech a šla se zachumlat do svého spacáku.

Dost mě překvapilo, že mohu být mimo. Podíval jsem se na ni. Večer byla ještě krásnější než ve dne. Pohlazení se mi líbilo, ale když vstala posmutněl jsem. Chtěl jsem ji mít u sebe. Skvěle hřála a hladila a... SAKRA na co to zase myslim. Musím se hodně ovládat.

V noci jsem se probudil zimou. V bolestech jsem si sedl a koukl z okna. Všude bylo bílo. Lidé z nejnižšího patra měly zasypaná okna. Potřebuji zahřát, chybí mi máma a potřebuju lásku. Snad Hoshiko nebude vadit když si k ní přilehnu. Zachumlaný v dece jsem se přimáčkl na Hoshiko. Zanedlouho jsem usnul.

Ráno jsem se probudila nechtělo se mi ještě vstávat. Překulila jsem se na záda a roztáhla ruce. Levou rukou jsem narazila na cosi jenž se pohybovalo nahoru a dolu. Pomalu jsem otáčela hlavu a málem jsem leknutím nadskočila.

„Daiky?" zašeptala jsem když jsem se vzpamatovala. Spal a byl tak sladký. Bože...
Vstala jsem a jedním pohybem jsem ho zvedla ze a přesunula na postel. To si s tebou ještě vyřídím pomyslela jsem si. Zbytek dní ubíhaly jako voda a mě připadalo, že je Daiky v mé přítomnosti dost nervózní.