Promise

Příprava na ples

Den ve škole začal docela rychle. Hned jsem se chytila látky a horlivě zapisovala i učitelčiny připomínky k učivu. Při další hodině nás učitelka seznámila se středečním plesem. Napsala naše jména na kartičky. Zvlážd holky zvlážd kluci. Potom losovala a hlásila kdu s kým bude tančit první tabec. K mému štěstí mi vylosovala Daikyho.

Škola se šinula šnečím tempem. Losování partnerú se mi hodilo. Budu tančit s Hoshiko. Třeba budu mít dost odvahy a řeknu co k ní cítím.

Po vyučováním jsem šla rovnou do školních šaten a rovnala si tam kufr a tašku do školy. Při hrabáním v kufru jsem přemýšlela o středě - tedy zítřku. Musím si koupit něco na sebe!

K mému překvapení jsem vyučování prežil. Rovnou po vyučování jsem šel do jídelny. Pociťoval jsem bodavý pohled do zad, ale neměl jsem odvahu se otočit. Zkoušel jsem na to nemyslet a snažit se soustředit na zítřejší ples. Alespoň zrušili školu :). Po jídle jsem nádobí přinesl kuchařkám a namířil si to do šaten.

Věci jsem měla srovnané a byla jsem připravená k odchodu. Ne. Počkám na Daikyho. Uslyšela jsem něčí kroky. Zpanikařila jsem a schovala se za dveře. Daiky. Uf. Aspoň ne učitelka. „Pospěš si, nebo nestihneme vlak." Málem jsem zapoměla zmínit, že jdeme koupit něco na zítřejší večer.

„Fujj!!" hrozně jsem se lekl. Uklidnilo mě, že je to jen Hoshiko. „Vždyť už jdu..." zabručel jsem. Ale těšil jsem se.

Chudáček. Asi jsem ho vyděsila. Přestalo mě to bavit a pomalu jsem se soukala k odchodu. Nejspíše si toho všimnul a přidržel mě rameno rukou. „Počkej prosííím." zašeptal. Jemně jsem zrůžověla.

Poznal jsem, že zrůžověla. Pospíšil jsem si. Boty jsem skoro sešlapoval. Ale to už jsme byly u nádraží. Koupili si jízdenky a nasedli do vlaku. Našli jsme kupé jen pro dva. Pociťoval jsem menší nervozitu. Byl jsem tu s ní sám.

Málem jsem vyprskla smíchy. Bylo srandovní jak sešlapoval boty. Ve vlaku se zdá dost nejistý. Bodejť by ne, když jsme v tom kupé sami. „Za chvíly tam budem." podotkla jsem. Vypadalo to že si oddechnul. Zajímalo mě na co myslel. Celou cestu mi připomínal rajče.

Pociťoval jsem její pohled. Jsem docela rád že tam brzo budem. Celou cestu jsem se totiž červenal. Vlak zastavil a Hoshiko vstala. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitl na nohou. Podíval jsem jsem se jí do očí. „Jdeme." řekla mi. Já ji zbožňuju.

Když jsem ho zvedla a on se mi podíval do očí, jsem si zase stála na svím. Je roztomilej. „Jdeme" odhodlala jsem se něco říct. Z nádraží jsme se propletly celkem v pohodě a zachvíly byli v mém oblíbeném salonu. „Myslím..." začala jsem „že se ani nemusím ptát na barvu doplňků." Tázavě se na mě podíval. Přeci k sobě nějak ladit musíme ne?" Teď už to pochopil. „Co bys řekl na modrou barvu?"

Slovo "doplňky" mě zarazilo. Ale když mi to vysvětlila, oddechl jsem si. „Modrá je super." projevil jsem se. Společně jsme si vybraly oblečení. Moc se mi moje sako líbí. A ta kravata... To je poprvé, co jsem rád za oblečení. Kruci.

Když jsem Daikyho uviděla v tom saku byl hrozně sexy. Vypůjčila jsem jeho kravatu a šla jsi vybrat něco pro sebe. Nebilo to složité. Jeho kravaza se perfektně hodila k modrobílím šatům. Super. A je to i ze stejné látky. Jujky :3. Radči jsem mu svoje šaty ani neukázala. Chci ho překvapit. Díky mámě jsme měli nás nákup skoro zadarmo. Jen jsem doplácela za šperky a nějaké ozdůbky. Už se moc těším.