So I will wait. Always.

Čtvrtá: Tvá hlava na mém rameni

Cesta letadlem byla dlouhá a únavná. Taehyung to nenáviděl. Poprvé letěl, když mu bylo dvanáct. Byl to jeho první školní výlet, do Číny. Jediné, co mu z těch několika hodin utkvělo v hlavě, byl igelitový pytlík a dvě hodiny konstantního zvracení. Tentokrát si před odletem naštěstí nezapomněl dát prášek, takže mohl jen doufat, že to jeho žaludek vydrží.
Seděl vedle Jimina a Hoseoka. Jungkook si raději pro zachování klidu odsedl úplně co nejdál od něj. Taehyung byl za to po své včerejší eskapádě vlastně docela rád. Po té trapné zprávě, kterou mu napsal, se mu nemohl ani podívat do očí.
Když si to ráno vybavil, nedokázal přijít, na co v té chvíli myslel. Proč proboha napsal hetero chlapovi, že na něj vždy bude čekat? Jako by s ním snad měl někdy být.. Byl snad opilý? Jak ho to jen napadlo?
Vypudil tu nepříjemnou myšlenku z hlavy a otočil se na Jimina, který se usmál.
„Už zítra se budeme líbat, TaeTae," zamumlal a zavrčel. Taehyung vybuchl smíchy. „Přiznej si, že už včera jsi nemohl dospat, ty netýkavko," zakňučel Jimin naoko dotčeně.
„No," vyprskl, „ samozřejmě, jsi vážně svůdný, už teď se mi rolujou ponožky."
Hoseok se znechuceně odvrátil a zamumlal cosi o tom, jak je nechutné sedět vedle buzerantů.
„Miláčku, neboj se, muž mého srdce jsi stále ty, nemusíš žárlit," pronesl k němu sladce Jimin. Hoseok se zase otočil k nim, z očí jako by mu sršely jiskry vzteku. Taehyung se svezl níž do sedadla a potlačoval smích z téhle milenecké bitvy, ke které se právě schylovalo.
„Cos to řekl, ty teplouši?" zavrčel.
„Pst, tady si nemusíš na nic hrát, jsem tu jen já, Tae a ty. Takže všichni stejná orientace." Hoseok vypadal, že každou chvíli vybuchne. Byl velice vznětlivé povahy, nesnášel, když ho někdo provokuje (zvlášť TEN TEPLOUŠ JIMIN, jak by sám řekl) a Taehyungův smích (který se mu skutečně moc nedařilo zadržovat) mu na náladě taky nepřidával.
„Ty debile, dobře víš, že já jsem výhradně na holky. Momentálně mám tak akorát chuť ti jednu vrazit, fakt, přestaň, nebo se popereme, letadlo neletadlo."
„Drahoušku, uklidni se, zlobíš se, že nesedíš vedle mě a nemůžeš mi spát na rameni?" Hoseokovi zrudl obličej a zatnul ruce v pěst. Agrese v něm zjevně narůstala každým slovem, které Jimin pronesl. Taehyung se přestal smát a pomyslel si, že je Hoseok trochu jako papiňák. A Jimin by si měl začít dávat pozor, aby to nepřehnal a Hoseok všechno nevyhodil do povětří.
„Jimine," zamumlal Tae, položil mu dlaň na koleno a zavrtěl hlavou.
„Proboha fuj, já se z vás asi pozvracím, vy dva homouši," ucedil vytočene Hoseok, „a zítra už teda určitě." V té chvíli se začal odpoutávat a dral se přes ně ven do uličky.
„Kam jde?" podivil se Taehyung.
„Kdo ví," pokrčil rameny Jimin, kterému se na tváři rozlil spokojený výraz, „mě tu každopádně scházet nebude."
„Stalo se mezi vámi něco?" zeptal se starostlivě Tae a stáhl svoji ruku z jeho nohy.
„Nic se nestalo. Jen si našel přítelkyni, vlastně už dost dávno. Táhne to s ní skoro od té doby, co jsem se mu vyznal. A mezitím mi to ani jednou nemohl říct, rozumíš, ani jednou. Měl na to už mraky času, ale já to zjistil až včera, když jsem je spolu načapal. A víš ty co? Není nechutnější hetero pár než oni dva."
„Ach jo Jimine, to je mi moc líto, ale neber si to tak, Hoseok zjevně neví, o co přichází, ale to je koneckonců jeho smůla, ne?" Když v jisté formě zopakoval to, co mu onehdy řekl on sám, Jimin se pousmál.
„Díky, Tae." Sesunul se níž a položil si svou hlavu na jeho rameno. Kdyby to udělal někdo jiný, Taehyung by mu asi slušně řekl, ať se vzdálí, jelikož jeho osobní prostor je zkrátka jeho osobní prostor, ale tím, že to byl Jimin, a k tomu všemu se teď zdál tak smutný, nechal ho ležet a sám si o něj opřel hlavu.
Leželi tak několik minut, až pak je vyrušilo něčí odkašlání.
„Ehm, s dovolením," pronesl známý hlas, Taehyung sebou trhl, zvedl se z Jimina, a když vzhlédl, překvapeně spatřil Jungkookovy vlasy, které byly neposedně rozcuchané. Vypadalo to, že spal, někdo ho musel před chvílí vzbudit.
„Co tu chceš?" podivil se Jimin. Taehyung raději mlčel, protože věděl, že by se mu třásl hlas.
„Před chvílí k naší řadě přišel Hoseok, vypadal vážně.. rozrušený, oznámil nám, že vedle vás dvou, nazval vás myslím nepoučitelnými teplouši, rozhodně sedět nebude a přišel, aby si s někým z nás vyměnil místo. Losovalo se, no, a zbylo to na mě, tak jsem tady. Ale nemusíte se bát, klidně pokračujte, kde jste přestali, já vás nebudu rušit, stejně chci spát."„Tak to se povedlo," povzdechl si Jimin, ale uhnul a udělal Kookovi místo, aby mohl projít, to samé Taehyung. Když se černovlásek posadil, Taehyung ucítil známou vůni. Měl chuť se pořádně nadechnout a nechat se jí obklopit, ale věděl, že by to bylo dost.. divné, tak se namísto toho vysunul nahoru do sedačky, čímž zabránil Jiminovi v tom, aby si na něj znovu lehnul. Jungkook se chvíli vrtěl a předělával si svoje věci, pak zavřel oči a opřel se o opěrku na opačné straně, dál od Taehyunga. Jimin mezitím začal chrápat, vzhledem k tomu, jak byl přešlý a že pravděpodobně celou noc nespal, se mu nikdo ani nemohl divit. Taehyung spát nemohl. Jak vedle sebe cítil Jungkookovu přítomnost, narůstal uvnitř něj neskutečný tlak. Toužil se dotknout jeho vlasů a přejet mu palcem po jeho roztomilé tváři. Když na něj opatrně otočil hlavu, Jungkook slabě oddechoval, vypadalo to, že už spí, na tváři měl sladký výraz spícího dítěte. Taehyung si povzdechl a zabořil hlavu do opěrky. Měl by se vzpamatovat, jestli bude takhle pokračovat, vůbec se nevyspí.
Pokusil se zavřít oči a usnout, v tu chvíli ale uslyšel, jak se Jungkook ze spánku ozval. Podíval se na něj. Tvářil se úzkostně, krásné rty měl naštvaně zkřivené a obočí se mu vyděšeně zvedalo. Cosi zamumlal a najednou se celý přetočil, hlava mu sklouzla. Taehyung ani nevěděl jak, ale Jungkook mu najednou spal na rameni.
Ostře se nadechl a opatrně zvedl ruku. Stále váhal a nebyl si jistý, jestli to může udělat, nakonec to ale vypustil z hlavy a pohladil po jeho krásných černých vlasech. V té chvíli tlak uvnitř něj zmizel. Zase ruku stáhl, zavřel oči, opřel si o něj spánek, a do několika málo minut usnul.

Když se Jungkook probudil, byla ještě tma a pořád je čekalo několik hodin letu. Byl rozespalý a věděl, že za chvíli zase usne. Pak si ale uvědomil, že něco nesedí. Něco bylo jinak.
Zdálo se mu to nebo..? Došlo mu, že celou dobu spí opřený o Taehyunga a ten je zase opřený o něj. Něco v něm se chtělo rychle odtáhnout, ale Jungkook to nakonec neudělal. Nevěděl, jestli to bylo tou rozespalostí, nebo něčím jiným, jen mu prostě v té chvíli bylo dobře tak, jak byl. Proto zůstal ležet, posunul si hlavu na jeho rameni výš a znovu usnul.