Já, Superfangril

Kapitola třináct: Jak věci končí

,,Víš co? Je konec! Nemyslela jsem si, že jsi takovej bezcitnej hajzl! zařvu na Harryho.

,,Ať je po tvým! Nechci žít s takovou ufňukanou husou, kterou naštve i taková pitomost!" nato plácne on. ,,Je plno lepších!" už ví, že to myslím vážně.

Slzy tečou vodopádovým proudem. Bože. ,,Takovou jako jsem já, už v životě nepotkáš!"

,,V to pevně věřim, krávo blbá!"

,,Vždyť nosím tvoje dítě!"

,,Nosíš leda moje hovno! Ani sis nedělala test!" zuří.

Vykulím oči. Nikdy naše hádka nezašla do takové míry, kdy mezi sebou cítíme už jen odpor.

,,Jdu se zbalit." Řeknu. Snažím se znít neutrálně, ale nejde to. Odejdu do ložnice, pobalím si pár kufrů, jen to nejzákladnější, jako jsou kožichy a mejkapy od Korze a tak. Pomalu oddychuji. Tohle je fakt definitivní konec, honí se mi hlavou. Hrudí se mi šíří prudká bolest. To dozajista vyletěli z mého břicha všichni motýli a teď se z nich stali masožravý můry. To je prostě jasný.

Z obývacího pokoje pozoruje on výhled. ,,Nestihla jsem si zabalit všechno, pošlu ti peníze, abys mi to poslal zpátky. Do Česka. Nevracej se za mnou."

,,Hm."

,,Tohle je konec, abys věděl."

,,Hm." zní lhostejně. Možná, že si už našel jinou. Proboha. Jen to ne. Vlastně... ať si dělá co chce. Už ho mám dost.

,,Sbohem." řeknu v domovních dveřích na rozloučenou. On se na mě podívá a rozeběhne se ke mně. Netuším, co chce udělat. Přitáhne ale mojí hlavu k té svojí a vášnivě mě políbí.

,,Pojďme tomu dát ještě šanci..."

Srdce se mi rozbuší a já potlačím výkřik. Podlomí se mi kolena. Najednou ho chci jen a jen u sebe. Nechci ale dál bolestivě tápat v tomto vztahu.

,,Kate... tak dáme? Dáme naší lásce šanci?" zeptá se roztřeseně. Pláče.

Co mu mám odpovědět?

O několik hodin dříve

,,Jop, Selena musela odjet. Přijela kvuli mně až z LA, ale teď zas musí dělat, nahrává to nový album." odpovím Harrymu. Udělal večeři, tradiční anglické jídlo - knedlo, zelo, vepřo. Na mě příliš tučné.

,,A co máš v tej tašce?"

,,Byla jsem v elektru, koupila jsem si jen základní elektroniku. Myslim, že je důležitý, aby lidi poznali, že slavní lidi nejsou tak dokonalí, že jsou to vlastně jenom lidi, tak jako smrtelníci, takže začnu vlogovat."

,,To je chytrý. Líbí se mi to."

,,Jak jste dořešili ty věci?"

,,No... přerušili jsme to turné. Novinářům řekneme, že to jsou osobní důvody. Chci si dá teď pauzu a být jen s tebou. Vše nejlepší, pro tu mojí princeznu." mrkne na mě. Usměju se. Stále se cítím docela rozmrzele, z toho znásilnění, ale je to na dobré cestě.

Napiju se džusíku. Těžce polknu. Ach.

,,Už si půjdu lehnout. Jsem celá... zničená. Přijdeš ke mně prosím brzo?" zeptám se.

Usměje se, zvedne se a začne sahat po talíři. ,,Jen co sklidím ze stolu. Zatím si můžeš dát sprchu nebo tak."

Jop, tu si dám. Sprcha. Relax. Voda. V koupelně se tedy vysvléknu a než se začnu mydlit, pomalu si po mých melouncích roztírám jemný jahodový gel a obdivuji svoje tělo. Pak se začnu mýt. Je to prima. Voda mi stéká po mých blonďatých nekonečných kadeřích a já stojím pod proudem tekoucí doby tak dlouho, dokud Harry nezaklepe. Přizvu ho dovnitř.