Já, Superfangril

Kapitola tři: Jak jsme si s Harrym vyjádřili lásku a nakupovali jsme

Limuzína je luxusní. Uvnitř je sladěná do jasně krémových barev a nechybí v ní minitelevize, rezervní iPady, iPhony a iMacy a je tady dokonce minilednička! Sedačky jsou kožené a auto je překvapivě i prostorné.

,,Tak jak ses o mně vlastně dozvěděl?" ptám se kudrnáče, když zrovna popíjíme šampaňský, prý za 2500 dolarů.

,,Říkal mi o tobě Justin. A taky mi ukazoval tvojí fotku."

,,Aha, tyjo, to je kanec ten kluk, to bych od něj vůbec nečekala. Co si vůbec dovoluje, hahaha." lichotivě se zasměju a v duchu děkuji Gomézové za skvěle zmanipulovaného Biebra a naši naplánovanou akci.

,,A zkrátka ses mi hned zalíbila," pokračuje a prohrábne si kudrny.

,,Páni, to je od tebe fakt moc milý... Víš já si nikdy nemyslela, že by se mi někdo mohl líbit tak, jako se mi líbíš zrovna teď ty. Je to jako kdyby se mi právě splnil sen, chápeš? Nikdy jsem prostě nic takovýho nezažila." řeknu možná víc, než jsem původně chtěla, ale nemůžu tu chemii mezi námi odepírat. Jemu se pozvednou koutky úst a mně je jasný, že to cítí stejně! Yes!

,,Naprosto tě chápu. Jakmile jsem tě poprvý spatřil, polilo mě horko i studeno zároveň. Ty tvoje hnědý oči jsou dokonalý." škoda, že se nezmohl na nic lepšího, tohle slyším už asi po patnáctý za tenhle měsíc a to je prosím druhýho. ,,Víš, je strašně těžký žít tak, jako žiju já sám. Všude je to samá třináctiletá vlhká holka, ale ty... ty jsi jiná." a já znovu umírám blahem.

,,Miluju tě." vypadne to ze mě najednou a nečekaně, na okamžik zalituju, že jsem tak hloupá a nechala se podat svým citům, ale to by mě Harry nesměl políbit. Vykulím oči, ale nato mu polibek opětuju. Nemyslím. Jen doufám, že má vyčištěný zuby.

,,Skvěle líbáš," řekne.

,,Ty taky! Takže spolu jako chodíme?" zeptám se s očekáváním.

,,No... Jo. Asi evidentně jo. Teda jako jestli souhlasíš." zaculí se.

,,Aktuálně nemám námitky."

,,Ani já," a znovu mě políbí.

Nato šofér zastaví a my vystoupíme. Stojíme před obchodem, jehož adresu jsem před několika minutami zadala řidiči. Je to obchod Guči Main v ulici Pařížská, můj oblíbený tady v Praze. Už jako pár, ruku v ruce, vstupujeme dovnitř.

Chvíli si jen tak prohlížím šaty a Harry cupitá za mnou, ale vypadá znuděně, a tak mu řeknu, jestli nemůže zavolat do hotelu Hilton, zda-li mají volné pokoje. Je to hotel, kterej vlastní moje druhá bff Paris Hilton.

Já jsem mezitím našla to, co jsem hledala. Černé šaty s výstřihem a rubínovými drahokamy posázené po celých šatech. Vypadaly honosně a netradičně. Ještě černý punčošky k tomu a budu tak moc fanfaronská, že se z toho obrátí v hrobě i slečna Kleopatra. Vím kdo je Kleopatra, protože jsem studovala řeckou mytologii. Jsem totiž nadprůměrně inteligentní.

,,Je volný jen prezidentský apartmá." ozve se nespokojeně Styles.

Než něco namítne, já ho táhnu k pokladně a ve spěchu mu spokojeně řeknu, ať ho vezme. Já mám totiž ráda luxus. Ale zas nejsem zlatokopka, to bych se ještě cejtila blbě.

Harry pak zaplatí v českých korunách, které si před chvílí vybral a já se mezitím opírám o dubový pult, jehož odstín připomíná spíš myší hovínka. Když pak opouštímě Guči Main, napadne mě, že klobouk možná nebude potřeba. Zajedeme do Hiltonu rovnou, já se aspoň v klidu před večeří převlíknu a Harry si vleze do vany.

Můj brzký manžel souhlasí a pak se zbytek cesty bavíme o naší budoucnosti.