Já, Superfangril

Kapitola dvanáct: Jak přijela Selenka Gomez a zlepšila mi den

Čas ve Starbucks si krátím další pohádkou, kterou jsem si rozpracovala.

Bylo nebylo,

za devatero vilami a devatero vířivkami stál dům. Dům to byl největší ve městě, a žila v něm jedna velice bohatá rodina. Uvnitř domu panovalo dusné napětí a to, co obvykle rodinu tvoří, tady neplatilo. Tady si na příbuzné hráli, protože museli. Jednou se ale otec král naštval, protože mu dcera princezna Kateřina snědla nanuk. Byl to dobrý nanuk. Takový ten z Alberta za čtyřicet, Magnum. Protože byl velice rozzuřený, seřval Kateřinu a řekl jí: ,,Jsi úplně k hovnu! Nic nepomůžeš! Jsi k ničemu!" A zabavil Kateřině kapesné. Kateřinka si vzpomněla, co udělala, když jí otec zabavil tablet. Mohla by si jednoduše zajít k babičce a ukradnout jí důchod nebo shodit ze schodů tetičku Josefínu, která jí má odkázat sedm miliardů, ale to by bylo moc jednoduché. A její otec by se vůbec nepoučil. Proto Kačenka dobrovolně zašla do nedalekého psího útulku a následující den, kdy jí otec král poprosil, jestli by mu Kateřina nepřinesla rohlík s Nutellou, mu ho Kačenka velice ochotně donesla, a předtím namazala speciální pomazánkou, kterou nasbírala v útulku. Puch to byl strašný a otec král to tušil, okamžitě tu hroznou žiravinu ucítil a už chtěl začít utíkat, ale Kačenka se nasrala hodila mu ten rohlík s hovínkama na hlavu.

A v tu chvíli Kačenku král odvezl k babičce a vydědil jí, a Kačenka byla ráda, že se to všechno tak podařilo a řekla si, že už nikdy nebude plakat. Že bude vždy silná a vše obrátí ve svůj prospěch - jako když jí nastěhovali k babičce - ta měla důchod velmi tučný.

Konec.

Selena se asi musela zdržet, tak když zavřu svůj deníček, vytáhnu si iPhonek a pustím si mojí oblíbenou písničku Kiss You od 1D. Pak si ale vzpomenu, že na ně mám vztek, tak to vypnu. Fuj, fuj. Hnusná písnička, jak se někomu může líbit?

,,Zlatíčko?" ozve se najednou. Ten hlas bych poznala jí i na padesát kilometrů daleko. Selenka je tu!

,,Selízku, Broučínečku, Zlatíííí," vykřiknu, div nevyleju svoje ays kafí a vrhnu se Seleně kolem krku. Má na sobě paruku a obrovské lenonky, aby jí nikdo nepoznal a neplížili se kolem nás novináři. Já bych si měla něco takového taky pořídit, ale oni mě dneska nepronásledovali prostě proto, protože viděli, že jsem smutná.

,,Zlatko, pojedem do hotelu. Mám tam pokoj, je to blízko Harryho, takže to nebudeš mít domů daleko, ale tady pro jistotu mluvit nebudeme." řekne a snaží se napodobit hlas asi Donalda Trumpa. Já bych to zvládla líp, ale jde jí to.

Jdeme mlčky a nakonec si sedáme do limuzíny, kterou sponzoruje Apple a Verságe, a roztáhneme se na sedačkách. Pomalu pak začnu zvyklat. Už nemusím zadržovat svoje city. Ach.

A pak Seleně všechno řeknu. Do poslední podrobnosti. A ona mě pak hladí po vlasech a spolu tiše pláčeme.

,,Seleno, asi se stanu jůtuberem." řeknu najednou. Chci změnit téma.

,,Proč bys to dělala?" zeptá se. ,,Ne že bys nebyla v tomhle průmyslu použitelná."

Polknu. ,,Chápu, co tím myslíš. Mohla bych bejt těžce pracující modelka, modelka už jsem, zpěvačka, herečka. Ale bylo by super, kdybych nechala diváky nahlídnout pod pokličku slavných. Navíc v Česku je plno čupr jůtuberů a chtěla bych je poznat."

,,Tak to nemusíš točit, oni přijdou sami, když se ukážeš, ne?"

,,No jo, ale já s nima chci točit vlogy. A taky chci aby mě pak s někym shipovali a psali o mně nějakou kvalitní fanfikci. To už teda prej píšou, o mně a Harrym, ale jůtuberství je zas něco jinýho."

,,Aha. Měla bys to zkusit. Když tak bych ti to sdílela na Facebooku, zlatko."

,,Jo, to mi sdílíš, ok."

,,Nezastavíme se na to bubble tea?"

,,Ne, byla bych tlustá. Jedeme do elektra, chci kameru."