Pizza's Girl (Czech Story)

6. kapitola

Druhý den jsem vstávala už v 8, abych se stihla připravit a trochu zamaskovat svůj ubrečený obličej. Dnes to na mě všechno dopadlo. Držela jsme v sobě slzy ze všech sil. Nechtěla jsem, aby mě tak někdo viděl. Zhroucenou a na dně. Oblekla jsem si černé smuteční šaty a k nim připravila boty a malou kabelku stejné barvy. Sešla jsem dolů dát si něco malého k snídani.

Nejednou někdo zazvonil. Podívala jsem se na hodiny a bylo teprve něco po deváté hodině. Nikoho jsme tak brzo nečekali a tak jsem šla otevřít. Jen co jsem otevřela, rozlil se mi po tváři první a poslední úsměv za celý dnešní den. Stál tam Zayn v černém oblek a s bílou košilí. Bez zaváhání ke mně přišel a objal mě. Což jsem uvítala. Dal mi pusu do vlasů a hladil mě po zádech.

Pozvala jsem ho dál a usadila ho na pohovce. Já jsem si šla pro věci do mého pokoje. Když jsem se vrátila všichni už byli dole a všude vládlo smutné a trapné ticho. Došlo mi, že Zayna nikdo nezná a tak jsem ho chtěla představit.

„Ehm….“ odkašlala jsem si, „...tohle je Zayn. Ehm… můj dobrý kamarád a morální podpora v jednom.“ Nevím, jestli jsme byli přátele, ale jenom to slovo mě zahřálo srdce. Naši jenom pokývali hlavou a pokusili se o úsměv. Lis se na něho zářivě usmála a něco zamumlala.

Sedla jsem si vedle Zayna, ale ani jeden jsme nepromluvili. Takhle jsme tam seděli asi půl hodiny. Každý zabraný do svých myšlenek.

Asi kolem půl 10 jsme se začali chystat k odchodu. Celou dobu na hřbitov jsme šli se Zaynem vedle sebe v tichu. Přišli jsme jako první a já jsem se šla spolu s ním usadit. Zanedlouho začali chodit pozůstalí a najednou to začalo.

Všichni pozůstalí se usadili a kněz začal povídat, jak byl děda úžasný člověk a samozřejmě se ze všech stran ozývalo smrkání a vzlyky. Mně se ale před očima přehrávaly všechny moje vzpomínky na dědečka a jeho časné vtipkování a skopičiny které se mnou vyváděl.

Ze všech těch vzpomínek se mé tělo začalo otřásat nekontrolovatelnými vzlyky. Nechtěla jsem přilákat nějakou větší pozornost a tak jsem si hlavu schovala do dlaní a snažila se utřít slzy, které si dělaly cestičky po mých tvářích.

Najednou mně někdo objal a jemně přitiskl na jeho hruď. Podle vůně jsem poznala, že je to Zayn. Jemně mě hladil po vlasech a dělal uklidňující kroužky na mých zádech. Více jsem se k němu přitiskla a vdechovala jeho uklidňující a omamnou vůni. Takhle jsem přečkala celý smuteční obřad.

Každý se šel rozloučit s dědou a já jsem se vyvlékla Zaynovi z objetí. Stisknul mi ruku a povzbudivě se na mě usmál. Odešla jsem k dědečkově rakvi a hodila na ni květinu na rozloučenou.

Po konci pohřbu se všichni přesunuli k nám do domu. Všude bylo jídlo, a jak to vypadalo, skoro všichni se dobře bavili. Nechápala jsem to. Zdálo se mi jako by každý zapomněl proč je tady a kde před chvílí byl.

Seděla jsem v koutě místnosti a pozorovala jsem tváře lidí, kteří se chovali jako na nějaké oslavě.

Najednou jsem slyšela, jak si ke mně někdo přisunul židli. Nepodívala jsem se na dotyčného, beztak to je nějak ‘tetička‘, která mi bude říkat jak je to smutné že umřel takový člověk, jaký byl můj děda. Ale beztak ho viděla jenom jednou v životě.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se psychicky připravila na příval slov, která mě nebudou naprosto zajímat.  Když v tom mě do nosu přímo udeřila vůně. JEHO vůně, která se kolem mě okamžitě rozprostřela.

__________________________________________________

Táááák :D Po dlouhé době jsem přidala další díl...já vím, že mi to trvalo :/ Myslím, že teďka nebudu přidávat tak často protože tohle byl poslední díl u kterého jsem měla už začátek předepsaný. Ale budu se snažit minimálně 1 díl týdně :)

Doufám, že to někdo bude ještě číst :) Můžete zanechat komentář, ale řekněme si pravdu.....většinou se moc nekomentuje a tak mi bude stačit i hvězdička ;) xx

Od příště bych chtěla čas od času někomu nějaký ten díl věnovat......zaléži to na tom kdo jak bude komentovat!!

Díky moc za přečtení a za jakýkoliv názor :) xx

Love Ell xx