Pizza's Girl (Czech Story)

5. kapitola

Sofie:

Otočila jsem se a tam stál Zayn. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. On vážně přišel, našel mě a sám. Vypadá to, že mě chtěl opravdu znovu vidět. „Ahoj,“ řekla jsem, vstala z postele a stoupla si před něj. „Ahoj,“ odpověděl a přiblížil se ke mně. Stáli jsme naproti sobě v trapném tichu. Nakonec jsem se otočila a odešla jsem ke své skříni. Vytáhla jsem z ní Zaynovu mikinu a podala mu ji. „Na, tady ji máš zpátky. Neboj, je vypraná.“ Jen se usmál a vzal si ji. „Tak co, jsi ráda, že jsem si tě našel?“ „Spíš jsem překvapená. Myslela jsem si, že mě hledat nebudeš. Když jsi taková hvězda tak máš na každém prstě nejmíň deset holek,“ vypadlo ze mě. „Chtěl jsem tě znovu vidět,“ odpověděl mi. Nakonec jsme si sedli na postel a vykládali si. Dozvěděla jsem se spoustu věcí o jeho rodině a skupině. Na oplátku jsem mu povídala o své rodině. Vyměnili jsme si i čísla, ale moc velké naděje jsem si nedávala. Kolem desáté jsem šla Zayna vyprovodit z domu. Ze zaváháním mě objal a přidal k tomu i pusu na tvář. Potom se otočil, naposledy zamával a i se svou mikinou zmizel za rohem.

Šla jsem do koupelny se umýt a potom jsem zalehla do postele. Už jsem skoro usínala, když mi zapípal mobil a tím oznámil SMSku. Podívala jsem se, od koho je a úplně mě to překvapilo. Byla od Zayna. Vůbec jsem to nečekala, zhluboka jsem se nadechla a potom ji otevřela. ‘Ahoj dnešní odpoledne jsem si užil, nechceš zítra někam zajít? Dobou noc a hezké sny. Zayn xx.‘ Usmála jsem se, ale neodepsala. Otočila jsem se na druhou stranu. Po chvíle chvíli jsem usnula.

Druhý den jsem odepsala Zaynovi, ať se pro mě staví ve 3 odpoledne. Už teď sem byla dost nervozní. Bylo to pro mě důležité, protože jsem ho chtěla o něco požádat.

Ve 3 jsem byla připravená a čekala na Zayna. Přišel přesně načas. Když jsem otevřela dveře, už se na mě usmíval a tak jsem mu úsměv oplatila. Objal mě a dal mi pusu na tvář jako včera. Dnes to bylo, ale jiné. Zdálo se mi, že to dělá procítěně, jako by zatím bylo něco víc. Víc než normální gesto pro kamarádku, kterou jsem asi po včerejšku byla. Rozešli jsme se do parku a sedli si na lavičku. Povídali jsme si a já jsem se rozhodovala, jestli se ho mám zeptat teď nebo až potom. Nakonec jsem se nadechla a zeptala jsem se na jednu pro mě moc důležitou otázku. „Půjdeš se mnou na pohřeb dědy? Moc by mi to pomohlo,“ vychrlila jsem to na něj rychlostí blesku. Prvně se na mě jenom nechápavě podíval asi si srovnával v hlavě to, co jsem na něho vychrlila. Nakonec se povzbudivě usmál a přikývl. Byla jsem ráda a tak mi spadl ne kámen, ale přímo balvan ze srdce. Když jsem Zaynovi řekla všechny podrobnosti ohledně pohřbu, navrhl, abychom šli na zmrzlinu, pro spravení nálady.  Já jsem souhlasila a tak jsme se vydali ke zmrzlinovému stánku na okraji parku.

Já jsem si dala vanilkovou a Zayn malinovou. Napadla mě menší procházka po Londýně a tak jsme šli. Vyšli jsme do rušných ulic a jenom jsme se dívali kolem a bavili se spolu. Procházeli jsme se Londýnem a mě najednou začal zvonit mobil. Podívala jsem se omluvně na Zayna a zvedla jsem to. „Haló?“ Řekla jsem do telefonu a hned poté se ozvalo jenom tútání na znamení, že to ten na druhé straně ukončil. Byla jsem z toho zmatená a to dost.

„Kdo to byl?“ Zeptal se ze zájmem Zayn.

„Nevím,“ odpověděl jsem zamyšleně. Přemýšlela jsem totiž, kdo by to mohl být.

„Jak nevíš, to nechápu.“ Přiznal se a já se musela zasmát jeho výrazu.

„Zvedla jsem a on to položil. Nechápu proč ani kdo to byl.“ Zase jsem se zamyslela.

„Kam půjdeme teď?“ Vytrhl mě z přemýšlení.

„Hm co?“ Nechápala jsem, o čem mluví, protože jsem ho vůbec neposlouchala.