Pizza's Girl (Czech Story)

4. kapitola

Zayn:

            Vracel jsem se zpátky do vily a přemýšlel nad Sofií. Bylo mi jí strašně líto, že ztratila dědu. Soucítil jsem s ní, protože jsem věděl, co to znamená někoho milovaného ztratit. Taky jsem přemýšlel nad způsobem jak ji najít. Na 100% jsem věděl, že ji chci ještě vidět a ne jen jednou. Mezi tím jsem došel domů, kde už všichni byli a dívali se na televizi (nečekaně). Všechny jsem pozdravil a vyšel nahoru do svého pokoje. Převlékl jsem se do něčeho pohodlnějšího a seběhl zase dolů. Díval jsem se s kluky na film a trochu na Sofii zapomněl. Ale jakmile jsem si večer lehl do postele, zase se mi vkradla do hlavy a nevylezla z ní ani, když jsem usnul.

            Druhý den jsem vstal a hned jsem přemýšlel, jak ji mám najít. Když jsem scházel ze schodů tak mě to napadlo. Musím zajít to té pizzerie a tam se zeptat třeba na adresu nebo tak něco. Do kuchyně jsem vcházel s velikým úsměvem na rtech. Na barové židličce seděl náš velký taťka Liam a upíjel kávu. Podíval se na mě a taky se usmál. „Dobré ráno. Jsem rád, že se zase usmíváš. Poslední tři dny si celý zadumaný a moc nekomunikuješ.“ Řekl mi a já se ještě víc usmál. „Dobré ráno, mám dobrou náladu, protože jsem se dobře vyspal.“ Odpověděl jsem mu a nachystal jsem si snídani. Přisedl jsem si k Liamovi a spokojeně jedl. Potom jsem se zvedl, usmál se na Liama a šel zase nahoru do svého pokoje.

            Celý den jsem s kluky strávil ve studiu a zkoušely jsme. Večer kolem 9 jsme se vrátili domů a já jim řekl, že se jdu projít. Můj směr byla pizzerie, kde pracovala Sofie. Vešel jsem dovnitř a zamířil jsem si to k pultu, kde stála dívka asi v mém věku. Usmál jsem se na ni a ona zkameněla. „Ty, ty, ty………ty jsi přece Zayn Malik.“ Řekla a málem tam sebou sekla. „Jo já vím, rád se ti podepíšu, jenom prosím tě nekřič.“ Vypadalo to, že se uklidnila a tak jsem se jí konečně mohl zeptat. „Pracuje tady Sofie?“ Ona jenom přikývla a tak jsem se jí zeptal na adresu. Chvíli se na mě zaraženě dívala. „Nevím jestli se to může.“ Podívala se na mě a nespouštěla mě z očí. „A nemohla bys pro mě udělat výjimku?“ Řekl jsem a usmál se. Bylo na ní vidět, že jestli se ještě jednou usměju, asi tam sebou sekne. „No tak když jsi to ty, ale něco za něco.“ Přemýšlel jsem co za to bude chtít. „No víš, jsem vaše velká fanynka a nejraději mám tebe tak jestli by ses se mnou nemohl vyfotit.“ Nepřemýšlel jsem a kývl jsem na to. Vyfotil jsem se s ní a ona mě požádala, jestli bych ji nemohl dát pusu na tvář. Svolil jsem a tak se taky stalo. Potom jsem ji ještě objal a ona mi na oplátku dala adresu, kde bydlí Sofie. Přemýšlel jsem, jestli mám jít za ní teď nebo až zítra. Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin. Bylo kolem desáté a tak jsem se rozhodl, že se u ní stavím zítra. Přišel jsem domů a hned jsem šel k sobě do pokoje a přemýšlel jsem nad zítřkem. Bude Sofie překvapená nebo bude naštvaná? Radši jsem vstal a šel se umýt, abych na to nemusel myslet. Lehl jsem si do postele a okamžitě jsem usnul.

Sofie:

            Druhý den mě probudila Lis už kolem šesté hodiny, protože měla hlad. Sešla jsem s ní do kuchyně a tam jí namazala rohlík nutellou. Sedla jsem si na pohovku a v tom mi blesklo hlavou, že už je úterý a za tři dny je dědův pohřeb. Radši jsem na to přestala myslet a šla se podívat na Lis. Ta seděla na židli a dojídala poslední kousky rohlíku. Vzala jsem od ní talířek a dala jsem ho do myčky. Mezitím přišla Mary a tak jsem se odebrala do svého pokoje a nechala je tam.  Rozhodla jsem se, že se projdu a tak jsem se oblékla. Mary jsem řekla, že nevím, kdy se vrátím a potom jsem vyrazila.

 Procházela jsem ulicemi Londýna, až jsem došla na nějakou opuštěnou louku, kde uprostřed stála lavička s úžasným výhledem. Sedla jsem si na ni a sledovala rozkvetlou louku, kde poletovali motýli. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si nevšimla, že si ke mně někdo přisedl. Vedle mě seděl na lavičce kluk s blonďatými vlasy a s očima modrýma jako nebe. „Ahoj,“ řekl a usmál. „Čau,“ odpověděla  jsem. „Jak vidím, našla jsi moje tajné místečko,“ zasmál se. „Byla to jenom náhoda, ale je to tady nádherné. Hlavně ta příroda okolo.“ Podíval se kolem a přikývl hlavou. „Vždycky sem chodím, když chci být sám nebo když chci jen tak odpočívat. Mimochodem jmenuju se Niall kdybys to náhodou nepoznala.“ Zase se usmál, i když on se podle mě usmíval pořád. „Od teďka se o něho budeš muset dělit se mnou.“ Po dlouhé době jsem se zase zasmála a on se ke mně přidal. „A jmenuji se Sofie.“ „Těší mě Sofie, nechceš zajít na oběd. Už je půl jedné a já mám strašný hlad.“ Kývla jsem a tak jsme vyrazili. Vedl mě cestami, které jsem v životě neviděla. A potom jsme se zastavili u Nando's. „Dneska se mi na něho zbíhali sliny celý den.“ Vešli jsme dovnitř a všichni se na nás podívali. Teda spíš na Nialla, mě si jenom zvědavě prohlíželi. Došli jsme k pultu a objednali si. Teda Niall to tam skoro vykoupil. Nakonec to všechno zaplatil, jak svoje tak i moje jídlo. Všechno jsme to odnesli k jednomu stolu a sedli si k němu. Spokojeně jsme jedli a najednou k nám přišli nějaké holky, které chtěli po Niallovi podpis. S úsměvem se jim podepsal a zase spokojeně jedl dál. Já ho pořád pozorovala a potom mi to docvaklo. To je ten kluk co je ze Zaynem v té kapele. „Nialle ty patříš do skupiny One Direction, že ano.“ Zeptala jsem se ho, i když jsem si byla jistá. Všichni ho sledovali a dokonce se i podepisoval fanynkám, tak kdo jiný by byl? A navíc mi byl strašně povědomý. „Ehmm ano.“ Odpověděl a dál spokojeně jedl. Po dojedení všeho jídla jsme se vydali zase ven. Řekla jsem mu, že už bych měla jít domů a tak mě doprovodil. Celou cestu jsme se dobře bavili a mě připadalo jako bych ho znala už dlouho. Cítila jsem se s ním jako se starším bratrem, kterého jsem nikdy neměla. U naší vily jsme si vyměnili čísla a potom se rozloučili. Vešla jsem dovnitř a zašla jsem pozdravit Lis a Mary. Mamka s taťkou museli zase normálně pracovat. Zalezla jsem k sobě do pokoje a zapnula Skype. Kate byla online a tak jsme si asi do 4 volali a sdělovali si novinky. Potom jsem si lehla na postel a přemýšlela. V tom se mi do myšlenek znovu vloudil děda a tak jsem znovu začala brečet a nemohla jsem přestat. Nakonec jsem vysílená z pláče usnula.

Probudil mě až zvonek ze zdola. Podívala jsem se na budík a bylo půl šesté večer. V tom na mě Mary zespodu volala: „Sofie máš tu návštěvu, je to nějaký kluk.“ „Nemám na nikoho náladu.“ Zavolala jsem na ni zpátky a opět si lehla. Za chvilku, ale už někdo klepal na dveře a potom se pomalu otevřeli.

___________________________________________________________

Díky všem kdo to čtě, vážně si toho cením :)

Takové malé info:

1) Budu se snažit přidávat nový díl obden, ale nevím jak mi to bude vycházet :/ Zatím mám pár dílů předepsaných....doufám, že to budu stíhat :D

2) Vím, že Zayn ve skutečnosti chodí s Perrie, ale tady se asi vyskytovat nebude.....teda zatím o tom nevím :)

3) Kdyby měl někdo nějaké otázky nebo nápady jak by to mělo pokračovat stačí napsat.......klidně vám splním i nějaké přání :)

4) Tento díl věnuji svojí sestře protože mě dokopala to sem dát.......možná další díl taky někomu věnuju (to se ještě uvidí, podle toho jak kdo bude komentovat)

Vážně moc za to  že to čtete, já vím že vás není moc ale i přesto moc díky :) xx PIŠTĚ SVOJE NÁZRY A NÁPADY!!! xx