Pizza's Girl (Czech Story)

16. kapitola

Zayn:

Celý den jsem se nudil. Na to, že to byl poslední den volna před přípravou na tour jsem neměl co dělat. Sofie byla dnes v práci a kluci měli svůj program. Už jsem se nemohl dočkat večera. Měl jsem vyzvednout Sof a hodlal jsem s ní strávit večer, možná i noc.

Rychle jsem se oblékl a zamířil vyzvednout Sofii z práce. Zastavil jsem a netrpělivě zatroubil. Nemohl jsem se dočkat, až ji uvidím.

„Ahoj.“ Přivítal jsem ji. Na oplátku přitiskla své rty na malý okamžik k mé tváři. Připoutala se a já vyjel.  

„Jaký máme plán na večer?“ Zeptal jsem se s očima přilepenýma k vozovce.

„No…napadlo mě se podívat na nějaký film a potom by si u nás přespal.“ Poslední část věty jsem sotva rozuměl, ale jakmile mi došel význam slov, roztáhl jsem rty úsměvu.

„To zní jako skvělý nápad.“ Rychle jsem se na ni podíval a usmál se.

Po příjezdu se šla umýt a já vybral film.

Vrátila se a já jsem jí musel říct jednu důležitou věc. Dost často jsem nad tím před spaním přemýšlel a myslím, že by to měla vědět. Děsil jsem se, jak na to zareaguje.

Moje obavy se potvrdily. Její zaražený výraz mi prozradil, že tohle rozhodně nečekala. Vymanila se z mého sevření a já se raději šel umýt.

Zalehl jsem se do postele a ona zapnula film. Nechtěl jsem dát nijak najevo, že mně to ranilo a tak jsem si ji k sobě přitáhl a přikryl nás. Film jsem naprosto nesledoval. Proklínal jsem se, že jsem to řekl. Nechtěl jsem zničit ten večer a bál jsem se o náš vztah.

Nakonec jsem se na ten film ani nedodívali. Stulila se u mého boku a já cítil teplo sálající z ní. Obmotal jsem ruce kolem ní. Zabořila obličej do mého krku a zamumlala: „Miluju tě.“

Ztuhl jsem. Tohle jsem naprosto nečekal. Taky mě napadlo, jestli jsem si to jenom nevymyslel. Potřeboval jsem se ujistit.

„Co jsi to řekla?“ Vypadlo ze mě zaskočeně. Ani jsem tomu nechtěl věřit. Pro mě jsou tyhle dvě slova dost důležitá. Sám bych je neřekl, kdyby to nebyla pravda.

Nechtěl jsem ji do ničeho nutit.

„Myslím, že jsi to slyšel.“ Potichu zašeptala do tmy. Přitulila se ke mně, zabořila mi hlavu do ohbí krku a znovu špitla ty dvě slova: „Miluju tě.“

Obmotal jsem kolem ní ruce pevněji a dal jí pusu do vlasů.

„Taky tě miluju.“ Spokojeně zamručela a políbila mě na krk.

Za chvíli jsem poznal, že už spí. Spokojeně oddechovala a svoji mysl přemístila do říše snů. Doufal jsem, že se tam aspoň občas objevím já. Poslední myšlenka mi proběhla hlavou a já taky upadl do příjemného a klidného spánku.

Na nose mě něco pošimralo a já se po tom ohnal. Oplátkou na to mi byl tichý zvučný smích. Pootevřel jsem jedno oko a podíval se na narušitele mého spánku.

Skláněla se nade mnou dlouhovlasá kráska s úsměvem na rtech.

„Dobré ráno.“ Úsměv z tváře jí nezmizel.

„Dobré.“ Zaskřehotal jsem a také se pokusil o úsměv, ale po ránu mi nikdy nic moc nejde. Všiml jsem si, že už je oblečená a to mě trochu zarazilo.

„Kolik je prosím tě hodin?“ Doufal jsem, že není moc pozdě. Dneska je informační schůzka ohledně tour a poté musíme zkoušet.

„Za chvíli bude čtvrt na devět. Už asi deset minut tě budím a ty nic.“ Znovu se roztomile zasměje. Oddechl jsem si, mám ještě dost času.

„Proč mě vlastně budíš tak brzo?“ Přikryl jsem se znovu peřinou a zavřel oči.

„Nudila jsem se. Jsem vzhůru už od sedmi a nikdo není doma.“ Podíval se na mě smutně a našpulila spodní ret.

„Nechápu, proč ještě nespíš. Máš volno, nikdo tě nebudí, a přesto nespíš.“ Já když můžu tak spím a je mi jedno kde jsem, s kým jsem nebo kolik je hodin.

„Od té doby co mě pořád budí to číslo jsem zvyklá vstávat brzo.“ Nijak jsem to nekomentoval. Na tohle téma jsme se bavili už několikrát a na nic jsme nedošli. Nakonec si Sof na noc vypíná mobil.

Chtěl jsem nějak odvést pozornost a zlepšit jí náladu a tak jsem se rozhodl vstát.

„Tak dobře budu už vstávat, ale jenom protože mám hlad.“ Oba jsme zamířili dolů do kuchyně. Společně jsme se najedli, já se poté oblékl a chystal jsem se vyrazit domů.

„Vážně už musím.“ Loučil jsem se se Sof u mého auta. Objímal jsem ji kolem pasu a ona měla položenou hlavu pod mou bradou.

Neměl jsem moc času. Musel jsem se jít domů převléct a poté včas dojet na schůzku.

„Tak dobře.“ Povzdychla si. Přiložila své jemné rty na chvíli k mému krku a poté se ode mě odtáhla.

„Užij si to a nezapomeň napsat.“ Po nádherném polibku na rozloučenou, kdy se naše rty pohybovaly v souladu, jsem ji pustil. Políbil jí na čelo a vyjel z jejich příjezdové cesty. Poslední pohled na ni. Poslední úsměv a už jsem ji neviděl.

__________________________________________________

Další díl je na světě!! Moc se omlouvá, že to tak trvalo :( Ale vyskytly se nějaké komplikace a tak nějak nebyl čas napsat další část :)

Navím jak se vám to bude líbit ze Zaynova pohledu :/ Dejte prosím váš názor do komentů!!

Pokud budete chtít další díl ze Zaynova pohledu stačí napsat!!

Kvězdička nebo koment poteší!! xx