Já Upírka

Prolog

Stalo se to v roce 1899. Procházela jsem se po krásné Paříži, která i v tomto roce vypadala dokonale.

Bylo pozdě v noci okolo jedenácté.

Za sebou jsem ucítila jemný vánek, jako kdyby někdo okolo mne proběhl. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a zrychlila-pro jistotu- své tempo.

V šatech plných krajek a volánků to moc nešlo.

Najednou mě někdo chytil pod krkem. Byl to vysoký blonďatý muž. Odtáhl mě do temné uličky a vycenil své tesáky. Oči se mu zbarvily do rudé barvy.

Věděla jsem, co teď přijde; buď zemřu nebo mě promnění na nemrtvou.

Zakousl se do mé tepny na krku. Hodně to bolelo a já sebou začala trhat. Pak už jsem nemohla dělat nic.

Bezmoc, smutek, strach a bolest. Toto byly emoce, které jsem pociťovala, když mi proudil jed v žilách.

Nastavil své zkrvavené zápěstí k mým ústům a nechal pár kapek krve stéci do mých úst.

Zřejmě už jste pochopili, co jsem. Jsem upírka a tohle je příběh o mém životě v součastnosti.