Já Upírka

Kapitola 9.

Opřela jsem se o zeď a přitáhla si nohy k tělu.
Tohle se neděje. Třeba jen spím a všechno je v pořádku... Co si to namlouvám? Jason se vrátil a tím pádem končí všechny šťastné chvilky. Musím ochránit své přátele. 

Po chvilce jsem vstala a začala uklízet v kuchyni. Stále jsem myslela na to, že Jason je někde v mé blízkosti a sleduje mě nebo mé přátele. A také jsem myslela na to, kde je Steve takovou dobu.

Steve přišel po asi další půl hodině. "Promiň. Zdrželi mě kamarádi a-" Přerušila jsem ho tím, že jsem k němu přiběhla a silně ho objala. "Uhm.." zasmál se:"Byl jsem pryč jen tak hodinu?" Zasmál se. "Mohla bys trochu povolit stisk? Jsi strašně silná." Povolila jsem stisk:"Promiň.. Já jen.. Chyběl jsi mi." Usmála jsem se:"A bála jsem se, že se ti něco stalo." "Mně? Nikdy." Usmál se a pohladil mě po zádech. Odtáhla jsem se:"Koupil jsi všechno potřebné?" "Jo.. A i něco navíc." Usmál se a položil tašky na kuchyňskou linku. Začal nákup vyndavat.

Poté co nákup vyndal jsme si sedli na gauč. Steve vzal ovladač a začal hledat nějaký film, na který bychom se mohli koukat. Nechal to na komedii. 

Zvedla jsem se a šla udělat popcorn. Vyndala jsem balíček s popcornem. Otevřela mikrovlnku a vložila ho tam. Poté, co jsem ji zavřela, opřela jsem se o linku a dívala se z okna.
Venku byla mlha, což je docela divné v tomto období. Myšlenkami jsem zase zabloudila k Jasonovi. Proč se vrátil? Proč po takové době? Neviděla jsem ho od doby, co mě přeměnil. Vydechla jsem. Jak jsem se dívala ven z okna připadalo mi, jakoby tam stála postava. Postava, která mě neustále sleduje. Z mlhy. 

Popcorn začal praskat a já trochu nadskočila, otočila jsem se, abych vypla mikrovlnku. Vzala jsem misku a popcorn do ní vysypala. Otočila jsem se zpátky a nikdo za oknem nestál. Povzdechla jsem si. Začínám být z toho všeho paranoidní.

Odešla jsem zpět do obýváku. Steve seděl na gauči a koukal se na televizi. Opřela jsem se o futra přitom jsem se na něj dívala. Tak moc se o něj bojím. Každou minutu když nebude se mnou mu hrozí nebezpečí. Nemůžu dopustit, abych přišla o dalšího mně blízkého člověka. Už ne.
"Uhm. April?" Zasmál se:"Nechceš to sem donést?" Usmála jsem se a šla si k němu sednout. "Promiň."  Dala jsem popcorn mezi nás a sledovala film. 

Bylo odpoledne a my se se Stevem jen tak váleli na gauči. Uslyšela jsem svůj telefon a koukla se, kdo mě v téhle nádherné chvíli může obtěžovat. Kdo jiný než Abby. Zvedla jsem to a hned začala povídat:"April! To musíš slyšet! Bude tady koncert Eda Sheerana!" "Au! Moje uši, ale za tuhle zprávu stojí ztratit sluch!" Zasmál jsem se a stoupla si, začala jsem poskakovat jak malé dítě. Stee se na mě podíval jak na úplného blázna. Zasmála jsem se. "Koupíš lístky ty nebo já?" Zeptala jsem se a Abby odpověděla, že už jsou objednané. Tak jsme ještě prohodily pár slov o tom kdy a kde to je a kdy a kde se sejdeme.

 Poté jsem telefon odložila a lehla si zpátky na gauč. "Takže kdy tam jdeme?" "Pozítří." odvětila jsem s úsměvem na tváři Steemu. "Tak dobře. Pištěly jste krásně. I Abby jsem slyšel přes telefon."? zasmál se a hladil mě po ruce."No to víš. Dvě bláznivky."