Příběh prázdnin.

•1•

Vystoupila jsem z letadla, asi 10 minut jsem čekala, než jsem si konečně našla své kufry a konečně vyšla z letištní haly před samotné letiště. Zhluboka jsem se nadechla, abych tak nasála ten ne moc příjemný vzduch a porozhlédla se okolo sebe. Po pár zmatených otočkách o 360° můj pohled padl na postaršího pána ve skvěle padnoucím černém obleku s cedulkou ve svých rukou na které bylo napsáné mé jméno.

Sbalila jsem si svých pár švestek, -ale doopravdy jich bylo jen pár, protože jsem měla jen jeden větší a jeden menší kufr.- a pomalu k němu přistoupila.

,,Dobrý den, pane..." Na chvilinku jsem se odmlčela a zamyslela. ,,Pane Smithe." Jakmile jsem to dořekla, tak se naproti mě stojící muž široce usmál.

,,Já nejsem pan Smith." zakroutil hlavou na znak nesouhlasu. ,,Jsem Thomas Ryan, ale říkej mi Thomasy, nebo klidně Tome." tentokrát jsem se široce usmála já, protože mě překvapilo, jak milým a klidným tónem na mě mluvil. ,,A vlastně pro Smithovi dělám řidiče." volnou rukou poukázal na černé opodál zaparkované auto, na což se pak okamžitě opět podíval na mě.

,,Tak dobře tedy, Tome." tohle jsem řekla trochu nesmělým tónem, protože mi přišlo zvláštní ho tak oslovit, ale pak jsem přikývla, při čemž jsem si ho celého prohlédla.

,,Tak dobře, slečno Jones-ová. Je čas jít." opět se pousmál a rukama šmátnul po obou kufrech, které vzal a namířil si to s nimi k autu. Já jsem ho samozřejmě jako poslušný psík následovala. Mezi tím než kufry naložil do auta jsem se pořád jako pomatená husa koukala kolem sebe.

,,Prosím." tím, že na mě promluvil mě vytrhl z mého rozjímání. Zatřepala jsem hlavou a došla k autu a ke dveřím, které mi otevřel. ,,Prosím říkejte mi Emily a ne slečno Jones-ová." vlídně jsem se na něho usmála a konečně nastoupila. ,,Děkuji." stihla jsem ještě říct než mi přivřel dveře.

Po kapánek delší, ale za to krásné jízdě autem.

Thomas zastavil, což mě probralo z mého polospánku, které u mě propukl chvilku před cílem cesty, a podíval se po mě ve zpětném zrcátku. ,,Tak fajn, Emily. Jsem tady." nadšeně jsem se vyhoupla do pořádného sedu a při mlaskla jsem se na okénko, abych viděla ven. Byl to obří dům, všude byly nějaké překrásné ozdoby, no prostě skvěle opečovávaný dům. ,,Bože, o tohle se teď budu muset postarat." zamumlala jsem si pro sebe a Tom se pobaveně usmál. ,,Neboj, kdyby něco, tak přijď za mnou." přikývl a otočil se zpět.

Otevřel kufr a následně na to otevřel své dveře. Myslím, že je chtěl otevřít i mé, ale já to stihla o dost dřív než on a z auta jsem doslova vypadal, až jsem mu málem políbila jeho botky. Nad čímž se opět zasmál a následně mi pomohl se pořádně postavit na nohy. ,,Děkuji." pobaveně jsem se uchechtla a upravila jsem si oblečení, Tom jen zakroutil hlavou a odešel ke kufru odkud vyndal mé kufry a postavil je vedle mě. ,,Tak a teď to budeš muset zvládnout sama, protože já ještě někam musím jít. Takže zatím Emily."

,,Ahoj Thomasy." zamávala jsem mu a chvilku jsem pozorovala, jak odjíždí. Potom jsem si opět vzala kufry a pomalu se blížila k vchodovým dveřím, které byly prosklené, takže jsem už z té dálky viděla skvěle upravenou předsíň, což se mi líbilo ale zároveň i trochu děsilo.

Došla jsem ke dveřím, natáhla jsem se po zvonku a zazvonila jsem. Rychlím pohybem jsem svou ruku strhla zpět k tělu a nervózně jsem začala přešlapovat z nohy na nohu....