Příběh prázdnin.

•2•

Ve dveřích se v ten samý okamžik objevil už na pohled zamilovaný pár. Oba dva byli rozesmátí od ucha k uchu a rychlím pohybem otevřeli dveře, všem mým možnostem, od domu a vystoupili na práh. ,,Ahoj, ty budeš určitě Emily, že ano ?!" prohlédli si mě oba dva naráz, jak kdyby to měli nacvičené.

Lehce jsem přikývla. ,,Ano, to jsem." a usmála jsem se na ně, protože působili strašně mile a sympaticky, jako zatím všichni, co jsem tady potkala.

,,Já jsem Elizabeth, ale říkej mi Liz a tady tohle." ukázala na muže stojícího vedle ní. ,,Je Peter." Nejdřív ke mě ruku natáhla Liz, potom Peter. ,,Těší mě." přikývla jsem a usmála se. ,,Nás také." opět pronesli oba dva naráz, nad čím jsem se musela pousmát.

,,Tak dobře, pojď dál Emily, přeci nebudeš stát před domem." zakroutila nesouhlasně hlavou Liz a oba dva ruku v ruce odstoupili ode dveří, abych mohla projít. Vzala jsem kufry do rukou, opět, a vyšla jsem dovnitř, kde se mi naskytl pohled na obří rozlehlý dům.

Začala jsem se rozhlížet kolem sebe, abych přišla na to, kam si mám odložit kufry, protože jsem z toho všeho byla úplně mimo. Naštěstí to paní Smithová poznala, pobaveně se usmála a ukázala kolem se.

,,Prosím tě, kufry si nechej tady, určitě se ti nezatoulají. A teď pojď musíme Ti představit zbytek rodiny." široce se usmála, chytla Petera za ruku a pomalu se rozešla k dalším proskleným venkovním dveřím, který vedly na zahradu. A já je samozřejmě následovala.

Vyšli jsme na zahradu a všechny tři nás oslnilo sluníčko, takže se mi zamlžil celý pohled na zahradu. Až po značné chvilce jsem pořádně zaostřila a naskytl se mi pohled na 3 osoby, co se momentálně nacházeli na zahradě.

,,Takže Emily." začala se Liz rozhlížet, aby se rozhodla koho mi představí jako prvního..nakonec to vyřešila úplně jinak. ,,Děti, pojďte sem, prosím." houkla a překvapivě se všichni dali do pohybu, až se nakonec zastavili u mě, spíš okolo mě vytvořili takový polo-kruh.

,,Takže děti, tohle je Emily. Dočasně to bude vaše chůva." pokynula ke mě rukou a usmála se. Nikdo z nich se netvářil nějak dvakrát nadšeně, což mě ale ani nepřekvapovalo.

,,Ahoj, já jsem Samuel, ale říkej mi Same." přistoupil ke mě klučina s havraníma vlasama vyčesanými nahoru a natáhl ke mě ruku. ,,Ahoj Same." jeho ruku jsem příjmula a potřásla jsem si s ním. Záhy na to ho vystřídala roztomilá holčička se zrzatými vlásky. ,,Ahoj, já jsem Emma." zazubila se a okamžitě ode mě zase odeběhla. Jediný, kdo ještě zbýval byla blondýnka zahleděná do mobilu v ruce. ,,Hej ségra!" šťouchl do ní Sam, na což překvapivě zareagovala. ,,Hm...Jsem Charlie." odsekla s nezájmem a opět se zahleděla do mobilu.

,,A neviděli jste Tobyho ?" začala se trochu vyděšeně rozhlížet Liz na všechny strany. ,,Toby je se Shawnem." uklidnila jí polohlasně zahleděná Charlie....Shawn, Toby ? Cože, další děti ? v hlavě mi běhalo hned několik otázek.

,,Hele tamhle jsou." Emma vytyčila tím směrem ruku tak rychle, že jsem pohyb snad ani nezaregistrovala. Samozřejmě jsem se tam okamžitě podívala, abych viděla, co se na mě ještě chystá.

Viděla jsem vyššího bruneta s dítětem v náručí, jak se na něho šklebí, což mi přišlo sakra roztomilé! Ale do tváře jsem ani jednomu neviděla, takže jsem si musela počkat až přijdou do naší blízkosti. Mezi tím jsem si prohlédla všechny zde přítomné děti, abych si je náhodou nepopletla.

,,Děkuji Shawne." když jsem zvedla pohled, abych se podívala jak dotyčný Shawn vypadá zůstala jsem jak opařená na něho zírat. A opět to paní Smithová pochopila a ujala se řeči.

,,Tohle je Toby." ukázala na malé škvrně v Shawnově náruči. ,,A tohle." volnou ruku mu položila na rameno. ,,Je Shawn, ale podle tvého výrazu usuzuji, že je ti určitě povědomí." uchechtla se a já se po její poslední větě dostala z transu. Místo řeči jsem jenom lehce přikývla hlavou. ,,Shawn je náš soused. Bydlí tamhle v tom domě." rukou, kterou měla ještě před chvilkou na jeho rameni ukázala na jeho ohromný dům. ,,A občas sem zaskočí za dětmi."

,,Těší mě.." na chvilku se odmlčel a mezi tím mu Liz pošeptala mé jméno. ,,Emily." usmál se na mě a natáhl ke mě volnou ruku. Nechápavě jsem se na ní podívala a až po chvilce mi to došlo. ,,Mě taky." vyhrkla jsem ze sebe a doslova mu skočila po ruce. Což mi přišlo dost trapné, tak jsem se na něho podívala omluvným výrazem, co on překvapivě pochopil a usmál se.

,,No nic paní a pane Smithovi, dneska už musím běžet, ale určitě se co nevidět zase stavím." na chvilku se zarazil a podíval se na mě. ,,Pokud to tedy nebude vadit ?" roztomile povytáhl obočí a sledoval mě.

,,Mě to vadit nebude." okamžitě jsem oponovala a natáhla jsem ruce pro Tobyho, aby mohl v klidu odejít. Mé gesto pochopil, Tobyho mi předal, ještě jednou se rozloučil a pak se pomalu rozešel tam kam Liz ukazovala.