Jak písmena, jež je nutno znáti,
tak pravidla, která všeobecně platí
jsou pryč.
Tak syč.
Slova svá uchu lahodící,
nevěříš jim? Jsi snad nevěřící?
Jsi lhář.
Můj snář,
obsahující jen tebe a jen mne.
Když si ho přečteš, mé srdce tě dostane.
Jsem sláb.
Nicotný jak šváb,
jsem sám, umírám touhou.
Má touha je mi zhoubou.
A ty se směješ.
Smíchem se chvěješ,
nemáš slitování, jak jen můžeš – nechápu tě?
Co je jiné? - Živ jsi snad také v prostotě.
Jsi špatný.
Můj osud zvratný,
přivedl mě k tobě, k mému konci.
Kdybych mohl, požádám o renonc i
o sny.
ČTEŠ
Proud
PoetrySbírka básní. Update podle toho, jak píšu nebo nepíšu. Čistě okrajová tvorba. Nezapomínejte, že v poezii se slova i významy mohou upravovat, tak popusťte ta vaše příliš striktní pravidla, jinak si rozumět nebudeme. Básním o všem možném. Někdy to...
