Proud

prosba

Roky minuly.

roky se vinuly vpřed
ženy, muži, ještě děti
všichni v spleti mládí
a já dívám se zpět

pořád otáčím hlavu
hledám dotek, pohled
neústupný dohled
slávu mužského slova

jen jeden člověk na světě
zdá se, věděl, co říct
zdá se, věděl, jak chytit
při úsvitu neděl a dní

dívám se zpátky
hledám ta slova
nenacházím
jen prázdné studně

studně zeleně, ne modři
potřeba svírá mne
modrou, modrou
pokropenou modří

v proudu slz hledám
nenacházím
pak nedám mu ruku
nikdy neuvěřím

nikdy neotevřu
nikdy nezasvětím
nikdy nezapláču
nikdy neuvěřím

nikdy, nikdy.
tak, prosím, najdi slova
prosím, chci pryč z modré studně
když pryč je dobré, bylo-li

Roky minuly.

hra skončila dávno
modrá postava umírá
přesto žije dál
a ubírá mi z duše

vyplenila mne
snad jen z půli
a zbytek dal jsem
přec nejsem prázdný

nekompletní.
hledám ztracené
nalézám nalezené
nekorektní

přece správné
a hledám dál
a prosím, prosím
najdi slovo, dotek

najdi skutek, klíč
odemkni, poznej
ochutnej, doznej
pryč bude, modrý

dobrý byl hráč
utěšil, sebral
hrál dál, nedbal
trosky zanechal

tak prosím, prosím
klíč od zámku tu je
odemkni se a mě
svobodu, prosím

znovu dokonči mne
to zdařilé dílo
co stejně jsi začal
začal a nedokončil.

Roky minuly.

prosím,
roky míjí, sotva mi ulpí na prstech
jak voda tekoucí do dní budoucích
omývá kameny ruiny, mne

bere jim a zahlazuje
však nemám být hladký
mám být hrubý, pravý
hravý, neumlčený

divoký, prudký,
tak ukaž ty skutky
smutky zažeň a
zdi strhni

zase mne odhal
ukaž mé slabiny
jemně je chyť
prosím, zpomal

proud dní
které jen šlehnou po tváři
nepatrný otisk z nich
a jsou pryč

roky míjí a
hrubost se ztrácí
vrací se jádro
tohle však nestačí

tak prosím
odemkni
chyť
nepusť

jen vypusť mne
osvoboď
dokonči.
prosím.