Někde v dálkách
budoucích dnů,
v konečných válkách
patřím jen snům.
Snům o životě
a o motýlech,
jedné sirotě
v čistých zdech.
Zdech domova,
taky bezpečí,
v žilách obnova
a už neklečí.
Neklečí před nikým,
nik před životem,
není jí velikým,
není už důvodem.
Důvodem ke smrti,
nebo snad ke smutku,
nic už ji nedrtí,
přechází ke skutku.
Skutku revoluce
a šeptám jí za krátko,
vskutku třesoucí se:
„Neplakej, děvčátko...“
ČTEŠ
Proud
PoesíaSbírka básní. Update podle toho, jak píšu nebo nepíšu. Čistě okrajová tvorba. Nezapomínejte, že v poezii se slova i významy mohou upravovat, tak popusťte ta vaše příliš striktní pravidla, jinak si rozumět nebudeme. Básním o všem možném. Někdy to...
