Přišel ten den, pln života, smrti.
Okovy spadly, jsou stříbřitou drtí.
Běžet jen dopředu a dívat se zpět,
Nechat vše klíčit a nestihnout květ?
Minulost! V tichu ji pohřbít.
Zahrabat hlínou, nechat zetlít.
Jednou za čas se na chvíli vrátit.
Není co řešit, není co splatit.
Usmát se. Vzpomínat. Nekřísit.
Co bylo, je, bude, to rozlišit.
Nedávat nic, možná položit růži.
Trny se popíchat, porušit kůži.
Jizvu si nosit s sebou, hrdě vždy ctít ji.
Nechat si proběhnout krutý mráz šíjí.
Být ničím, být vším, být mnou.
Hvězdy své následovat a nejít tmou.
ČTEŠ
Proud
PoesíaSbírka básní. Update podle toho, jak píšu nebo nepíšu. Čistě okrajová tvorba. Nezapomínejte, že v poezii se slova i významy mohou upravovat, tak popusťte ta vaše příliš striktní pravidla, jinak si rozumět nebudeme. Básním o všem možném. Někdy to...
