"Rapunzel"

R jako Raven Rhot

Odbočit vpravo.

S lehkou elegancí jsem zaplula někam mezi detektivky a teen-adult knížky. I když mám momentálně za úkol spasit pohádku naší rodiny, juknu po názvech. Většinu z obou žánrů znám, bohužel jsem si je nestihla přečíst - možná už ani nikdy číst nebudu.

Zopakuješ pohádku a zase se vrátíš, Raven...

Moc mi chybíš, mami. Hlavou mi problesknou jedna z jejích posledních slov, zatímco mizím v literatuře pro dospělé. Tady se neobtěžuji dívat na toto poněkud "lechtivé" čtení. Pohled zabodnutý v malém papírku, na němž se nachází podrobný popis cesty do pohádky. Doslova.

Čím blíže jsem k cíli tím méně kvalitní, starší a rozpadlejší poklady se tu nacházejí. Vypadá to tu děsivěji, než v normální části knihovny, kam dopadají paprsky slunce, všichni si čtou a zažívají příjemný pocit tam někde vevnitř žaludku. Sem bych nešla ani, kdyby mi za to platili. Nikdo tu není ze dvou důvodů:

A. Pochybuji, že by někdo hledal knížku: Deset tipů, jak zapálit kadidlo (taková ta voňavá tyčinka, kterou zapálíte, a z té vůně vás pak bolí hlava.)

B. Toto místo se nachází v temné části knihovny, takže sem je vstup teoreticky zakázán. Prakticky ne.

Proto je zcela divné, když se mezi duchařinou a utajenými spisy nachází rudovlasá dívka, jež se snaží dostat se mezi stránky.

Najít písmenko R.

Jelikož jsem většinu času běžela, tak cítím své srdce, až v krku. Nepříjemně mi žene velké množství krve do hlavy. Kde jsem to byla? Písmenko R. Opravdu tu není nic vidět - přesně proto s sebou mám svoji všeužitečnou baterku. Rozzářenou věcičku namířím na polici knih s velkými písmeny. Kdokoli by tušil, že tu budu hledat rady na to, jak vyvolat duchy (tooo už nikdyyyy!) no... Já tu hledám rozhodně jiný žánr a přesto je moc tajný.

Pohádky!

Prosím, nesmějte se mi. Pohádky, jsou tu s námi dlouho a dlouho ještě budou. Kdo je tedy zachovává stejné, jako v té době, když se zde objevily? Měli by to dělat potomci, slavných postav. Jenže kdybyste někomu řekli: „Jsem pra pra pra pra pra pra pra vnučka slavné Rapunzel (známá též jako Locika) a mám za úkol od své matky dostat se do knížky, nechat znova napsat pohádku o dívce ve věži, dosáhnout šťastného konce atd."

Tuším, že byste byli na cestě do blázince. A ještě ke všemu, pokud se své babičce ani za mák nepodobáte. Mám mít krásné dlouhé zlaté vlasy, smaragdové oči, dokonalou postavu a chování princezny. Tady bude háček. Rudovlasá dívka, co krká na veřejnosti nebyla správná volba, navíc mi vyměnili smaragdové oči za bažinaté (spíše hnědé) a i má postava není na úrovni modelky...

Další háček - mám brýle, což asi žádná princezna nikdy neměla.

Bingo. Oddělení O-S.

Přeskočím tisíc knížek začínající na O. Díky bohu, že se ta moje nejmenuje O Rapunzel. To bych si dala.

Dostanu se k P - jeden příklad za všechny = Popelka. Čím více známější pohádka je, tím blíže je k začátku nové sekce + jako bonus je pozlacená. Celý oddíl končí Princeznou ze Rmutného dolu, kterou už nikdo od založení této knihovny neobnovil. V Londýně se nachází pekelně dlouho.

Q - Quasimodo...

Konečně se dohrabu k tomu mému pokladu. Stříbrná Rapunzel. Neohlédnu se a vytáhnu ji ze zaprášené police. Někde za mnou se ozve pád knížky se zasyčením. Leknu se. Instinktivně zhasnu světlo s knihou přitisknutou k hrudi.

Po chvilce se za regálem rozzáří prudká záře - někdo další obnovuje své dědictví?

Rozzáří se zlatě s nápisem Sněhurka a sedm trpaslíků. Byla tu Sněhurka a já si jí nevšimla? Chci podpis! Škoda, už je ve svém příběhu - zář ustala.

„Co se to tu děje?!" Prosím, ať to je kdokoli jen ne Zeren. Mé zuby zakousnu do spodního rtu. Jen ne ten brigádník Zeren. Kdokoli jen ne Zeren. Hele, kdo přišel. ZEREN!

Namíří na mou vyděšenou skořápku ve starém vytahaném béžovém svetru svou připitomělou baterku.

Zacloním si brýle, mentálně připravená na výprask.

„Rhotová?! Co tu provádíš?!"

„Nemiř s tím na mě, ty pablbe."

„Raveno, tady nemáš, co dělat!"

„Zaprvé neříkej mi Raveno. A zadruhé, co ti je do toho!"

Rezignovaně ucouvnu, stále držící tlustou starou knihu. Hnědovlasý Zeren si ji prohlédne. Oči se mu změní na úzké štěrbiny. „Raveno Rhotová, nemáš právo tu krást," rázným krokem se ke mně přibližuje. Zrychluji tím i svou chůzi dozadu. „Já nekradu! Jen sháním knihu!" bráním se. Trochu zpomalí. „Zase vyvoláváš ducha svého otce? Ty ses přes to nepřenesla! Je to skoro osm let Raven," jeho hlas se zjemní a celkově se uklidní. To s vyvoláváním byla kravina, ale tohle by mi nevěřil.

„Přenesla! Ale nemáš jít náhodou za Sarah?" ostře se na něj obořím jeho přítelkyní. Oba ztvrdneme na místě. Sarah už je dva dny nezvěstná, což mi nedošlo. Bleskově se omluvím. „To nemění nic na tom, že tu nemáš, co dělat! Myslím, že vyvolávat duchy nemáš a navíc, nevím k čemu, ti budou tyhle zaprášené knihy!"

Zeren odhodí baterku na zem, skočí po knížce, jež držím pevně na své hrudi a já vykvíknu. Protože baterka zhasne, začnu mu nadávat. Jako bonus mi vyklouzla i pohádka na zem. Neotevírej ji!

„Zere té knížky se nedotýkej!"

„Pozdě Rhotová..."

Prudké světlo ozářilo vše v okolí dvou metrů. Nade mnou se objeví nápis: Rapunzel. A než stihne Zeren Martin Powell vstřebat to, co udělal...

Vtáhne nás kniha dovnitř.

Ahoj - :) 

Plánovala jsem "Rapunzel" vydat, až začátkem školního roku, ale je tu :D 

Nebojte se všechno se rozjede a chvílemi jsem zvažovala zařadit tuto "pohádku" do humoru. :) 

Čtěte informačku - Říkají mi Libra 

A rozhodně se mrkněte na Říkají mi oheň :)

Libřinka ♥