Majo Seman

#18

----------------- Pohled Maja--------------

Vyjdu ven.. Nevím kam mám jít... Hlavně ,že jdu... Kde sakra jsi??
Sednu si do kavárny.
Servírka-"Ahooj! Majo.. Já jsem tě neviděla už hrozně dlouho"
Jo vzpomínám si. Chodila se mnou do třídy. Ale vždycky byla divná. Teď se změnila.
Na co to zase myslím?!
Já-"Ahoj...Ani bych tě nepoznal.. Jsi vážně hezká"
Servírka- "Hah.. Nechceš někam zajít? Zachvíli tu končím"
Já- "Promiň ale hledám svojí přítelkyni, teda asi bývalou přítelkyni"
Servírka-"Počkat cože?"
Já-"Je to strašně složitý.. Podvedl jsem tu nejdokonalejší holku na světě!! Jsem vážně idiot.. Utekla, pryč.. A já nevím kam... Nezná to tady.. A doma není ,ani u kamarádek.."
Servírka-"Nechceš pomoct? Znám spoustu lidí, třeba ji viděli.. Nebo vědí kde je"
Já- "Fajn... Tohle je ona.. "
Ukázal jsem jí naší společnou fotku. Vypadá na ni dokonale..
Servírka-"Je!! Tu jsem tady viděla... Brečela a neměla peníze ani mobil.. Prej jí někdo okradl.. Objednala si jen vodu.. A pak si k ní sedl Marty"
Já-"Jakej, Marty?? A okradl?"
Servírka- "Martin Ulč.. Je mu patnáct.. Bydlí kousek od sud.. Je děsně bohatej."
Já-"Máš na něj číslo?"
Servírka-"Ne to ne.. Nebavíme se, ale můžu ti dát jeho adresu"
Já-"Ani nevíš jak jsi mi pomohla.. Ehmm.."
Servírka- "Klára.. To nic Majo"
Já-"Jo.. Já to věděl"
Podala mi adresu a já okamžitě běžel...
------------------Pohled Báry----------------
Já-"Chtěla bych se někam projít"
Marty- "Jasně.... Kam třeba? "
Já-"Kam koli.. Třeba se projet na bruslích?"
Marty-"Dobře.. Ale sebou asi brusle nemáš co?"
Já-"No.. Vlastně tady nemám nic.. Ani oblečení"
Marty-"Tak půjdeme nakupovat.."
Já-"Ne! Nechci nic dlužit.. Vzpomínáš? Navíc brusle nejsou zrovna levná záležitost"
Marty-"Sama víš ,že máme peněz víc než dost.. Prosím"
Já-"Tak dobře... Ale slib mi ,že ti to budu moct vrátit.."
Marty-"To ti slíbit nemůžu.. Majo se má.. Že má tak dokonalou holku.."
Já-"On si to asi nemyslí"
Vzal mě za ruce a zvednul mě z postele. Pak jsme šli nakupovat.. Nakoupila jsem si jen základní oblečení.. Spodní prádlo, ponožky, dvě náhradní trika a kalhoty.. Pak jsem šli do obchodu se sportovními potřebami.
Marty- "Tak třeba tyhle růžovo černý?"
Já- "Podívej se na tu cenu.. To jsou ty brusle ze zlata nebo co?"
Marty- "Ale prosím tě... Tak tyhle zelený?"
Já- "Ty jsou ještě dražší!"
Asi po půl hodině jsem si vybrala žluto-černé brusle za osm set. Byly tam nejlevnější ale stejně jsou moc pěkný..
Já-"Ještě jednou ti moc, moc, MOC děkuju.. Úplně za všechno"
Marty-"To nic není.. A už mi neděkuj.."
Sice se už stmívalo ale já jsem trvala na tom ,že ty nové věci musím jít předvést. Marty řekl ,že vedle mě poběží. Pak mi to ale došlo.. Já neumím jezdit na bruslích!!
Já-"Marty.. Já na těch bruslích neumím moct jezdit"
Marty-"Já tě budu chytat"
Řeklo se to snadně  ale hůř se to dělalo. Padala jsem na Martyho v jednom kuse. Pořád se mi smál.
Já- "Hrozně se ti za dnešek omlouvám.. Asi ze mě nikdo bruslařka nebude"
Marty- "Blázníš? Byl to dokonalej den...Náhodou jsi talent"
Já-"Hah.. Ty jsi vážně lhář!"
Začali jsme se smát.
Je vážně super... Kamarád...

526 slov....
Chci vám hrozně moc poděkovat.. Za 1K před čtení💝