Life in lie (Cz)

Prolog

Konečně. Po dvou letém vztahu se konečně odhodlal. Dnes mě pozval na večeři a myslím, že to konečně udělá. Myslím, že mě požádá o ruku.

Jeho modré oči si mě pozorně prohlížely. Pohodil hlavou, aby si z čela odhrnul své hnědé vlasy. Musela jsem se usmát, byl tak hezký. Mám opravdu štěstí, že miluje zrovna mě.

Jako sportovec by mohl mít každou, ještě tak pohledný s tak úžasnou postavou. Jeho prostě nelze nemilovat.

Čím víc se blížil konec večeře, tím víc byl George nesvůj. Každou chvíli si nervózně prohrábnul ten svůj rozkošný rozcuch, nebo zkontroloval ručičky svých drahých Rolexek.

Rozhodla jsem se mu pomoct, ale vážně jsem netušila jak správně popostrčit muže, aby si před Vás klekl a vytáhl onu tak dlouho očekávanou krabičku. „Děje se něco, zlato?"

George se na okamžik přestal věnovat svému krvavému steaku, aby mi mohl pohlédnout do očí. Netrvalo to ani dvě sekundy a jeho pohled ucukl zpět k jeho talíři: „Už jsem Ti řekl, že Ti to dnes vážně sluší?"

Zachovala jsem se jako nějaká mladá puberťačka a začala se červenat. Za normálních okolností bych nebyla tak náchylná k jeho poklonám, avšak dnes jsem oslabena jeho neuvěřitelně přitažlivou vizáží a tím nesnesitelným vyčkáváním na ten okamžik, kdy se George konečně odhodlá mi vyznat svou nehynoucí lásku v podobě společné budoucnosti.

„Ale no tak. Vždyť víš, že mi můžeš říct všechno," usmála jsem se a položila mu dlaň na tu jeho. Trochu mě vyděsilo, když se jeho ruka z pod té mé vytáhla: „Vlastně tu je něco, co bych ti měl říct, Anne..."