Co uděláte, když se Vám rozpadne celý svět?
Všichni Vaši blízcí jsou pryč a všechno na čem Vám záleželo už není.
Neexistuje nic lepšího, než vyrazit do "Země tisíců jezer".
Podaří se Anne znovu objevit staré přátele, ba i víc, kouzlo Lásky?
Na tét...
Zabloudila jsem, takže jsem dorazila až kolem půl šesté večer. Vystoupila jsem z auta a téměř okamžitě jsem se začala neovladatelně třást. Byl duben, a přestože se zdejší nízké teploty nijak nelišily od těch v Anglii, ta náhlá změna vyhřátého auta na šesti stupňové Finské podnebí byla vážně příliš.
Ihned po výstupu z auta mě přivítal nádherný výhled na jezero schované za stromy, jež lemovaly jeho břeh a na malou rybářskou chatu, která ve mně vyvolávala dávné vzpomínky. Chvíli jsem jen tak postávala u auta a nechala se unášet přívalem všech krásných chvil strávených v těchto místech.
Schody na verandu domku mírně zavrzaly, když jsem na ně přenesla svou váhu. Vedle dveří bylo umístěné menší krmítko s dvojitým dnem. Chvilku mi trvalo, než jsem z onoho úkrytu vydolovala klíče od domku. Schody nebyly to jediné, co vrzalo, i dveře mě přivítaly právě tímto zvukem.
Uvnitř bylo skoro nedýchatelno. Po mé pravé straně byla kuchyňská linka a nad ní dvě bílá okna. Okamžitě jsem k nim zamířila a otevřela je oboje dokořán. Dovnitř začal proudit čerstvý vzduch a já se mohla opět věnovat prohlídce domu.
Hned vedle linky je umístěn starý kožený gauč tak pro tři osoby a vedle něj dvě sametová křesla. Vybavuji si, že bývala bílá, ale nejspíš za to může zub času. Před gaučem je ručně dělaný stolek, který vyráběl můj otec. Naproti gauči je chlouba tohoto domku – kamenný krb. Jeho římsa se pyšní sadou zaprášených fotografií. Nad krbem byl komín, která přecházel do zúžení.
CO TO SAKRA JE?!? Ze stěny na mě koukala velká zaprášená hlava vycpaného jelena. Už dřív vypadala strašidelně, ale silná vrstva prachu jí jen přidávala na hrůze. Jo, tahle věc půjde pryč.
Popošla jsem blíž k jednomu ze dvou bílých oken, která byla umístěna po obou stranách krbu. Vyhlédla jsem ven. Špinavá okna sice skreslovala, ale krása okolních stromů a čisté přírody se nedala přehlédnout.
Prošla jsem zpět okolo pohovky a vešla jsem úzkými dvířky do chodby procházející celou chatkou. Přede mnou stál malý polorozpadlý stoleček. Pamatuji si, že dřív na něm stávala veliká květina, ale dnes byl stolek prázdný.
Došla jsem až ke svému pokoji. Popadla jsem kliku a s hlubokým nádechem jsem dveře otevřela. Pokoj zůstal přesně tak, jak jsem ho zanechala. Dřevěný pracovní stůl po mé levici a postel s nočním stolkem po pravici. Skrz poslední sluneční paprsky procházejícími přes okno pokoje jsem si všimla, jak je i vzduch prosycený prachem. Ještě dnes musím uklidit aspoň tento pokoj.
Prošla jsem chodbou do protější místnosti, kde se nacházela koupelna. Prostor byl rozdělen zděnou příčkou, takže záchod byl od zbytku koupelny oddělený. Zamířila jsem k umyvadlu a zkusila jsem pustit vodu. Chvíli se nic nedělo, ale pak začala z kohoutku téct rezavá voda. Nabírala prach z umyvadla a pomalu odtékala pryč.
Po chvíli se rezavá voda změnila v průzračnou. Chtěla jsem najít nějaký hadr, ale v koupelně žádný nebyl. Vydala jsem se tedy zpět do kuchyně.
Ohnula jsem se pod dřez, kde dříve bývali uložené všechny utěrky a hadry, když v tom se ozvala hlasitá rána.
Polekaně jsem se nadzvedla a už podruhé během čtrnácti hodin jsem hlavou narazila do dřevěné poličky. Se zaúpěním jsem vytáhla hlavu ze skříňky: „Do háje! Co to bylo?"
Rozladěně jsem se rozhlížela po místnosti a hledala jsem zdroj té přihlouplé rány. Vše se zdálo být normální, až můj pohled padl na zúženou stěnu nad krbem.
Byla prázdná. Podívala jsem se níž a vskutku. Tu ránu způsobil ten děsný vycpaný jelen, který se teď válel na špinavém koberci.
A dost! Svižně jsem obešla gauč i stůl a čapla jsem to vycpané zvíře.
Vyšla jsem ven na verandu a i s tou děsnou jelení hlavou jsem seběhla schody.
Opřela jsem loveckou ozdobu o zadní kolo půjčeného tmavě modrého auta značky Valmet. Bylo to stejné auto, jakým jsem s rodiči jezdila jako malá – Saab 90, jen to naše bývalo stříbrné.
Otevřela jsem kufr auta a vyndala jsem svá zavazadla.
Dotáhla jsem je až do domku, kde jsem v nich konečně začala hledat nějaký čistící prostředek, který jsem si s sebou zabalila. Když jsem jej v kufru našla, mohla jsem se dát do úklidu místnosti, ve které strávím dnešní noc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na této knížce spolupracuji se spisovatelkou @Sabbook. Pokud se Vám knížka líbí, určitě se podívejte i na její profil. Budeme rádi za každou podporu. :)
