Alecova volba || Elliina Volba

Twenty-eight Chapter

Twenty-eight Chapter

Alec se lekne a tmavý plastový kelímek s kávou pustí okamžitě na zem. Káva se rozlije, takže pod Alecem je hnědá louže. Ale Alec není jediný, komu se na chvíli zastavilo srdce. S vyděšeným pohledem zírám na předsedkyni poroty a ta trochu zčervená.

„Ehm... Pardon, slečnu Millerovou samozřejmě shledáváme nevinnou," rychle větu dopoví a posadí se, je ve tváři celá červená, stydí se. Já si pořádně oddechnu a podívám se na Aleca, který právě utírá louži papírovým kapesníkem. Já sedím na nepohodlné židli na lavici svědků a jen cítím, jak mi velmi těžký kámen padá ze srdce, už nevnímám okolí, teď už je mi naprosto vše jedno, jsem konečně volná.

Pohladím si bříško a protáhnu se. Jeden z dozorců mě vyvede ze soudní síně a za chvíli už stojím u zadního vchodu Wessexského soudu. Chce se mi křičet radostí, ale to nejde, proto pouze nasadím vítězný úsměv a protáhnu si nohy, k čemuž v poslední době nebyla moc šance ani důvod.

Pomalým krokem se vydám k hlavnímu vchodu, kde už stojí Alec s oběma kluky a nervózně se rozhlíží. Tom něco hraje na svém mobilu, který mu k minulým narozeninám darovala má sestra. Nenápadně dojdu až skoro k nim a Alec se na mě otočí, „Ellie!" okamžitě mě obejme a dá mi polibek do vlasů. Přitisknu své tělo k jeho a už nikdy ho nechci opustit. „Chyběla jsi mi, tak hrozně moc jsi mi chyběla," ujede mu tichý vzlyk a pohladí mne po vlasech. Já radši jen mlčím a užívám si ten nádherný moment a tu lásku, kterou mi Alec dává.

„Jsi hrozně hubená, ovečko," poznamená, když po chvíli jdeme k autu, „Stavíme se na oběd," rozhodne. Já rozhodně nejsem proti, protože mám hlad jako vlk. Alec si sedne na sedadlo řidiče, a tak zaberu místo spolujezdce, a spolu s oběma kluky jedeme na oběd do nedaleké restaurace, kde si každý vybereme velmi rychle, až na Aleca, který je vybíravý jak malý děcko. Vlastně ještě víc, protože Freddy měl jasno hned. Jeho oblíbený kuřecí řízek s bramborovou kaší totiž nic nepřekoná.

Když nám jídlo donesli, hezky jsem Fredovi nakrájela všechno maso a potom jsem se konečně vrhla na svoje jídlo, z jehož vůně mí tekly sliny až na talíř. Můj hlad byl opravdu obrovský, takže i přesto, že ostatní měli náskok, skončila jsem se svým jídlem první. A konečně jsem se cítila opravdu dobře, protože mě už nesužovaly bolesti žaludku z hladu. Spokojeně jsem se usmála na ty moje tři chlapíky a ti mi okamžitě úsměv opětovali. Dokonalá rodinná idylka. Ale co, přece si to zasloužíme, po tom, co jsme si teď prožili.

Za chvíli Freddy prohlásil, že už má plné bříško a že už nemůže. Utřela jsem mu tedy špinavou pusinku a dojedla jsem zbytek jeho jídla, protože potřebuji dohnat to, že jsem se už dlouho pořádně nenajedla.

„Jen se najez, Ell, potřebuješ to," pověděl s úsměvem Alec a složil příbor na svém talíři, na znamení toho, že dojedl. Na jeho talíři ovšem zbyly už jen kosti. Za chvilku už dojedl i Tom, proto jsme jeli domů. Hned jak Alec odemknul dveře, vtrhla jsem domu, vyletěla po schodech nahoru a rozplácla jsem se na svou milovanou postýlku. „Jen se umyju a jsem u tebe, zlatíčko," zašeptám a musím se sama sobě zasmát.

Alec mezitím uložil Freda, který během cesty usnul. Já jsem si udělala výlet do koupelny a užívala jsem si každou kapku teplé vody, která dopadla na mé pohublé tělo. Kdybych mohla, předla bych jako kočka.

Nakonec jsem si umyla i své umaštěné vlasy a následně jsem se celá usušila. Podívala jsem se na sebe do velkého zrcadla nad umyvadlem a docela jsem se nad tím pohledem zhrozila. Byla jsem opravdu hubená, jediné, co na mém těle vypadalo alespoň trochu zdravě, bylo mé kulaté bříško.

Oblékla jsem si nějaké domácí oblečení a šla jsem si lehnout. Usnula jsem poměrně snadno, nejspíš díky pohodlné posteli a pocitu, že jsem konečně v bezpečí, mezi lidmi, kteří mě mají rádi. Ovšem kdybych vedle sebe měla Aleca, nejspíš bych spala ještě o kapičku lépe.

Když jsem otevřela oči, bylo už sedm hodin večer a Alec s Freddym sledovali nějakou pohádku. Obula jsem si tedy svoje přezůvky a šla jsem za nimi. Posadila jsem se na pohovku, hned vedle Aleca, který mě okamžitě objal kolem ramen a usmál se. „Miluju tě, Millerová." „Ne, tohle už ne, to mi řekl Joe..." přivřu oči a přitulím se k jeho teplému tělu. „Dobře, omlouvám se." Alec si skousne ret a tváří se provinile. „Ale prosím tebe," řeknu s úsměvem, „Vypadáš jak pes, kterej právě počůral gauč. Což jsi teda doufám neudělal." Zasměji se a pohladím ho po jeho zarostlé tváři. Alec se začne smát, „Ach jo, Ell, člověk se ti tu omlouvá a ty se mu vysměješ."

Ještě dlouho se tam dobře bavíme, zvlášť když otevřeme láhev šampaňského na oslavu mého propuštění. Alec pustí nějakou hudbu a nakonec spolu i tančíme, což je zábava, protože Alec je dřevo takové úrovně, jako jsem snad ještě neviděla. „Alecu, chodil jsi ty vůbec do tanečních?" zeptám se se smíchem. „Pravdu? Ne," Alec se musí taky smát, „Ale kvůli tobě se klidně tančit naučím." Chytí mě okolo pasu a políbí mne na růžovou tvář.

,