Other Face - H.S.

3. The slap

Po chvíli už jsem to nevydržela a trochu jsem ho okřikla:"Můžu ti nějak pomoct?" Zeptala jsem se ho trochu ostřeji.

Jen se uchechtnul a zatřepal hlavou.
"Pokud jsi taková pořád,tak by jsi potřebovala pomoct spíš ty." Odpověděl mi s úšklebkem.

Už jsem se nadechovala,že mu na to něco řeknu,ale začalo zvonit na hodinu.
Zavřela jsem knihu a dala si ji zpátky do tašky,stejně jsem se v ději moc neposunula,díky někomu.

Jak jsem si všimla úšklebek ho neopustil. Sedli jsme si a učitel začal výklad o prvocích nebo o něčem podobném. Snažila jsem se si dělat zápisky,ale nemohla jsem se zbavit toho nepříjemného pocitu,že se na mě někdo dívá.

Tentokrát to nebyl Harry,ale Kim. Probodávala mě pohledem,zatímco si hrála se svým náramkem od Pandory.

Přesvědčila jsem sama sebe,že je zbytečné si z ní dělat starosti. Dál jsem se věnovala učiteli do té doby než zazvonil zvonek,který oznamoval konec mého utrpení.

Spěšně jsem sesbírala věci z lavice a chystala jsem se odejít jak nejrychleji to šlo.

Ovšem pana Stylese můj spěch ani v nejmenším nezajímal,dál seděl a dělal,že mě nevidí.

"Dovolíš?" Zeptala jsem se ho nevrle.
Líně se na mě podíval a svůj pohled stočil zpět před sebe.
To se mi snad zdá,prostě mě ignoruje.

"Hej,zvedni svůj zadek z té židle,ráda bych prošla."řekla jsme to hlasitěji a zamávala jsem mu dlaní před obličejem.

Chytil mě silně za zápěstí a otočil ke mně obličej ve,kterém byl vidět vztek. Mezi obočím měl silnou vrásku a z očí mu šlehaly blesky.

"Mě žádná kurva nebude říkat co mám dělat." Procedil skrz zuby a propaloval mi oči.

"Tak proč s jednou takovou chodíš?" Vmetla jsem mu otázku do obličeje.

Zvedl se ze židle tak prudce,že se převrátila a hluk upoutal několik párů očí. Koukal se na mě zvysoka,protože mezi námi panuje celkem velký výškový rozdíl.

Napřáhl se a jeho dlaň dopadla na moji levou tvář. Bolestivě jsem se za ni chytla a do očí se mi nahrnuly slzy.

"Nejsi nic,slyšíš? NIC!" doslova po mě zařval poslední slovo. Otočil se na podpadku a kráčel k tomu blonďatému monstru a společně odpochodovali pryč.

Všichni,kdo nás doteď pozorovali, spěšně opouštěli třídu.
Já jsem tam stále stála držící se za horkou tvář,několikrát jsem zamrkala ,abych zahnala slzy.

Ve třídě jsem zůstala sama,proto jsem se rychle vzpamatovala a vyběhla jsem k dámským záchodům. Tam jsem teprve dala průchod slzám,které jsem doteď držela.

Zavřela jsem se do jedné z kabinek,sklopila jsem si prkýnko a sedla si na něj. Přitáhla jsem si kolena k bradě a vzlykala jsem.

Nebylo to ani tak kvůli tomu,že by se mě Harryho slova nějak dotkla. Byly to spíš slzy zlosti. Ano,byla jsem na něj naštvaná. Říká se,že hranice mezi láskou a nenávistí je tenká.

Myslím,že tímhle svým činem už to není láska,kterou jsem k Harrymu nejspíš ani nikdy necítila. Je to nenávist,nenávist vůči jeho osobě.

Opatrně jsem si setřela poslední slzy a zvedla se ze záchodu. Opatrně jsem odemkla kabinku a šla před zrcadlo. Studenou vodou jsem si opláchla obličej,tím jsem i schladila horkou tvář.

Z tašky jsem si vytáhla svoji taštičku s makeupem a nanesla jsem si trochu řasenky a lehkou rtěnku,abych odvrátila pozornost od svých zarudlých očí.

V kapse mi zavrněl mobil. Až teď jsem si uvědomila,že jsem vůbec nezahlédla Sashu.
Kde jsi? Čekala jsem na tebe u skříňky a ty nikde.

Rychle jsem naťukala odpověď s omluvou a vydala jsem se za ní ke skříňce.
V hlavě se mi stále dokola přehrávaly okamžiky ze třídy, pořád jsem cítila Harryho ruku na své tváři.

Až ke skříňce jsem došla s pohledem sklopeným k zemi. Zvedla jsem ho až jsem byla u ní a potřebovala ji odemknout.

"Tady jsi,hledala jsem tě." ozvala se mi zpoza zad Sash.

"Jo,díky,že si na mě počkala. "řekla jsem jí vytahujíc učebnici na biologii z tašky. Uložila jsem ji zpátky do skříňky.

"Co se stalo?" zeptala se se starostí v hlase. Nejspíš poznala,že se mi stále mírně klepe hlas.

Otočila jsem se k ní obličejem. Její oči se rozšířily,když uviděla moji zarudlou tvář.

"Kdo ti to udělal?" bedlivě si prohlížela tvář a pak se s mírným vztekem v hlase zeptala.

"Harry.." na konci odpovědi se mi zlomil hlas. Nechtěla jsem tomu ještě stále uvěřit.

"Až ho uvidím tak přísahám,že mu utrhnu.." začala Sash soptit. Kdyby to nebyla moje kamarádka,tak se jí v tomto okamžiku vážně bojím. Ruce měla zatnuté v pěst a mezi obočím vrásku.

"Uklidni se, tím by se stejně nic nevyřešilo. " snažila jsem se ji přesvědčit. Ale nevypadalo to,že to moc pomáhá.

"Nic nevyřešilo?! Vždyť ti ublížil! Tohle nemůžeš nechat jen tak!" řekla až moc hlasitě,takže se pár pohledů stočilo našim směrem.

"Kdyby si mu něco udělala, tak se jen snížíš na jeho úroveň. "řekla jsem klidným hlasem s upřeným pohledem do jejích čokoládových očí.

Sasha se na mě jen nevěřícně podívala a nevěděla ,co mi na to má říct. Nejspíš se rozhodovala jestli mi má znovu vynadat a nebo se uklidnit a vyřešit to jinak.

Naštěstí zvolila tu druhou variantu. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

"Dobře, co ,ale jiného chceš udělat? " nadzvedla obočí a rozešla se směrem na další hodinu. Rychle jsem zabouchla skříňku a následovala ji.

"Chce to nějaký plán, něco co by mu zrušilo pověst. " přemýšlela nahlas Sasha. Když jsem se nad tím zamyslela, neznělo to až tak špatně.

Po dloouhé době se mi zase chtělo psát a ráda bych se s tímhle příběhem někam pohla.
Doufám,že se líbilo
El