Doufám, že jste Emiliu úplně neodsoudili. Že si nemyslíte, jak si dokáže jen stěžovat. Možná teď, v tomhle příběhu, vidíte jen ty špatné stránky, ale pojďme teď, spojit Annu a Emilii v jednu postavu. Představuji vám Amili. Dokonalou kombinaci Anny a Emilie.
,,15:30! Bože můj!" Amili se zadýchaně řítí po schodech z metra nahoru. Kdyby nebylo té pitomé fobie, mohla přijet už o pět minut dřív. Jenže stanice, ze které jezdí, byla zrovna ten den tak plná. Zavadí o roh hrazení, oddělujícího zastávku od metra a pohledem hledá Kimmy. Zahlédne ji až na konci nástupiště, přešlapující u dveří autobusu. Neodjel. Uf. Amili se na ni omluvně podívá a rychke rychle si koupí jízdenku. Kimmy udělá to samé a jdou se posadit.
,,Fakt promiň Kim, zdržela mě... máma." Omlouvá se.
,,V pohodě, jen jsem nevěděla, jestli je dneska jedeš."
Proboha, jasně že jedu. Amili jezdí, kdy to jen jde. Přeje si dosáhnout svého cíle. Být pro svět konečně něčím známá. Nebýt už úplná nula, úplně ve všem. Nepotřebuje, aby ji znala celá republika, nebo snad celý svět. Stačil by jí ten vlastní pocit.
Cestou autobusem s Kimmy probere všechno. I s věkovým rozdílem, který mezi ní a Kim je, by se dalo říct že její o něco starší kamarádka patří k jejím nejlepším přátelům. Za necelou hodinu už vystupují z autobusu. Do stáje je to už jen kousek.
Teď pro ty, kteří tvrdí, že jezdectví není sport, tak vám mohu úplně jistě říct že opravdu je. A jezedctví není také tak jednoduché jak vypadá. Pro to, o co v něm jde, musíte makat, dlouhé dny. Jak duševně tak fyzicky. Musíte mít sílu v nohách, pro ovládá koně, pevné břicho, pro udržení rovnováhy, alespoň nějaké svaly na zadku, pro udržení kontaktu a nesmí chybět pevné ruce, pro stabilitu otěže. Zároveň musíte být pořad stoprocentně klidní, vyrovnaní, zodpovědní a poctiví. A co hlavně, musíte riskovat, jezdectví je o risku.
Tohle Amili dělala. Už dlouho. Od svých tří let a na tréninky jezdila někdy až pětkrát za týden. Teď tu stála. Připravená dál pracovat. Připravená makat, na sobě i na svém svěřenci. Casio stál, tam jako vždycky.
Vešla k němu a zatímco se Kimmy nahoře převlékala, svěřila se mu se vším. On jen napjatě poslouchal a neřekl jedinou narážku. Tak jako to dělají lidé. Obejmula ho. Díky.
Jezdectví je také láska, k někomu, kdo vám vůbec nerozumí.
