Prázdniny utekly jako voda. Je neděle a zítra je 1. září. To znamená, že začíná škola. Amili se však nemůže dočkat. Celé prázdniny ji neviděla! Je jako malé dítě. Zaklapne knihu, kterou četla. Je o chybách. O chybách, které lidé dělají pořád dokola. Opakují je. Celá staletí. Tahle kniha ji osvobozuje od života. Ale stále ji v něm drží. Projede facebook a vyfotí jednu veselou fotku na instagram a spokojeně si jde dát teplou sprchu.
Voda jí ztéká po ramenou a ona přemýšlí o tom, co je to přátelství. Měla mnoho kamarádek, ale z žádné nikdy neměla pocit, že by byla skutečná. Opravdová, nezfalšovaná. Je Kristina jiná?
Amili se vždycky líbily Kristinina vyprávéní o tom, jak se své bývalé nejlepší kamarádce chodila omlouvat k ní domů. Jak zvonila u jejích dveří. Amili té dívce záviděla, někoho tak věrného. Milujícího. Přála si také někoho takového. Kristinu.
Pamatovala si chvíle s Kate, která na ni kašlala a radši byla se Sarah, než s ní. Byla naštvaná na Jessicu, že se z ní stala podivuhodná snůška výkřiků a blbých keců.
Mrzelo ji že se s Rose, tak málo vidí.
A nadávala na Andy, protože nebyla taková jako vypadala. Vždycky jí plakala do náruče a pak se na ni vykašlala.
Všechny byly falešné.
Vypla vodu a vylezla ze sprchového koutu. Obalila se do ručníku a vyšla z koupelny do svého pokoje.
,,Dobrou, mami!" Křikla ještě do kuchyně. Máma něco zavolala, ale Amili to už neslyšela. Zaklapla dveře do svého pokoje a lehla si do postele.
,,Tak zítra." Pomyslela si šťastně.
