Žili jsme tak stranou zbytku města, že nikdo nevěděl, kdo jsme a jak žijeme.
Když jsme vyšli ven o našich střízlivých dnech, kdy jsme se drželi jen cigaret, lidé se na nás usmívali, zdravili nás, začínali s námi konverzace a my jim odpovídali, byli milí.
Pokud nám zůstala alespoň nějaká krása, kterou jsme měli, museli jsme vypadat jako krásný, mladý pár, který má život před sebou.
Krásná iluze.