Rychle jsem čapla obálku, kterou mi podával. Když jsem spatřila tvůj rukopis, rty se mi roztáhly do úsměvu, přestože moje mimické svaly, tomuto výrazu naprosto odvyklé, lehce protestovaly.
Nečekala jsem ani vteřinu a v rekordním čase doběhla domů. Něco mi říkalo, abych psaní neotevírala na veřejnosti.
Zabouchla jsem dveře a rychle roztrhla obálku.