Procházela jsem zrovna chodbou, v rukou kupu papírů, nestíhala jsem hodinu. Slovo "panika" můj stav nevystihovalo ani zdaleka.
Naproti tomu ty jsi šel sebevědomě, brýle na očích, přestože to školní řád zakazoval. Vypadal jsi absolutně nepřipravený do školy, ale bylo ti to jedno.
Na chodbě jsme byli jen my dva. Naše pohledy se musely střetnout. Ale na tvůj úsměv jsem připravená nebyla.
