V zájmu života

First

,,Mio, potřebujeme to. Nech se, nebo tu všichni umřeme!" tlačila na mě teta.
,,Ne! Já chci žít!" odmítla jsem. Teta si promnula čelo.
,,Zlatoo..." skoro se rozplakala.
,,Promiň teto, ale nemůžu. Já... mám svůj život moc ráda na to, abych se prostě jen nechala zabít..." uhnula jsem pohledem. Za chvíli si pro mě měla přijet máma, u tety jsem byla jen na jarní prázdniny. Teta mě zkoušela přemluvit od doby, kdy se zjistilo, že jsem jedna z NICH. Z těch vyvolených. Z těch, co měli ten proti lék v krvi. Strejda měl totiž rakovinu plic. Pozřel již zmíněný "lék", jenže se u něj stejně jako u ostatních projevily vedlejší účinky a on zmutoval. Nikdo ho už neviděl. Teta si myslí, že když umřu, zachrání ho. Ale i kdybych se nechala zabít, je jen malé procento, že uzdraví zrovna něj. Jenže teta si to nechce připustit.
,,Crrrr..." zvonek. Rozběhla jsem se otevřít a vběhla mamce do náruče.
,,Zase mě přemlouvala..." moje oči začaly smáčet máminu halenku slanými slzami.

,,Děláš si srandu Marleanette (čti Marlinet)?!" vyjekla máma. ,,Nech Miu na pokoji! Herdillovi (čti Herdilovi) by její smrt stejně nepomohla. Je malé procento, že pomohou zrovna jemu." zaječela.

,,Když já ho tak milovala." rozklepal se jí hlas.

,,Já to tak nemyslela Marleao." objala ji.

,,Tak už běžte, dávají Mentalistu a já bych ho nerada zameškala." dodala omluvně a postrčila nás ke dveřím.

,,Tak ahoj teto..." kuňkla jsem.

,,Ahoj."

Oddechla jsem si, až když jsem bezpečně dosedla na místo spolujezdce v máminým volkswagenu.

,,Bude to v pohodě, uvidíš." stiskla mi ruku. Haha mami. Tak ráda bych ti věřila, ale už nikdy nic nebude v pohodě. Nikdy.

Ahoooj lidičkýýýýýý. :) Je tu nový příběh do soutěže :). Držte mi palce, ať projdu do dalšího kola :DD zatím zdááár :D

karolka956 :3