V zájmu života

Second

Přišla jsem do třídy a všichni se na mě podívali.
,,Hej Dirsenová, nech se zabít. Moje máma potřebuje proti lék!" křikl na mě Derin.
,,Ne! Já nechci!" propaloval mě pohledem.
,,Já věděl, že nikdy pro nikoho nic neuděláš." pro změnu se usmál. Ale ne usmál jako usmál, ale usmál zlověstně. Znervózněla jsem a začala si hrát s hodinkami na mé pravé ruce. ,,Jdou si pro tebe."
,,C-co dostaneš za to, že mě práskneš?" rozklepal se mi hlas.
,,Slíbili, že uzdraví mou mámu."
,,Hm Mio?" ozvala se moje nejlepší kamarádka.
,,Co?"
,,Měla bys jít. Před školou zastavila velká dodávka." Earleen (čti Erlín) sice onemocněl děda, přesto vždy stála při mně. 'Já bych se taky nenechala zabít.' s těmito slovy mě vždycky podporovala.
,,Cože?!" vyjekla jsem. Začaly se mi nekontrolovatelně třást ruce.
,,Seber se a padej! A ať tě nevidí!" zaječela na mě. Popadla jsem svoji tašku a vyskočila oknem na opačnou stranu, než přijela dodávka.
,,Mají tvou adresu!" zakřičel za mnou ještě Derin. ,,I tvých příbuzných!" Snažila jsem se ho nevnímat. Pádila jsem po dvoře směrem domů, co mi nohy stačily.

Doběhla jsem domů bez dechu.

,,Mami... jdou si... pro mě..." dostala jsem ze sebe.

,,Já vím, volala mi Earleen. Zbalila jsme ti tu pár věcí." hodila po mě obrovský batoh. ,,Máš tám dvě deky, oblečení, tři termosky s čajem, jídlo, dalekohled, zápalky, provaz a ještě pár další věcí. Půjdeš za nevlastní tetou do Rakouska, nikdo o ní neví, bydlí uprostřed lesa. V batohu máš i GPS s její adresou." Šla jsem se rychle převléct do pohodlného a pružného oblečení. Přišla za mnou do pokoje. Objala jsem ji.

,,Mám tě moc ráda Mio. Dávej na sebe pozor, nenech se zabít. Těm lidem by to už stejně moc nepomohlo. A tady máš něco na obranu." dala mi pistoli se sedmi krabičkami nábojů. Strčila jsem si ji do hluboké kapsi u kalhot. Pevně mě objala.

,,Taky tě mám ráda. Budu neboj. Hlavně na mě nezapomeň." ujela mi jedna slza. Setřela mi ji a popostrčila mě k zadnímu oknu.

,,Nezapomenu. Tak už běž, radši. Ahoj." políbila mě na čelo.

,,Ahoj." Vyskočila jsem ven zadním oknem. Náš dům byl na pokraji lesa, tudíž, když jsem vyskočila oknem ven, octla jsem se v lese. Dala jsem se na zběsilý úprk. Po chvíli jsem se zastavila, abych se vydýchala a otočila jsem se. Vytáhla jsem si dalekohled z tašky a podívala se na náš dům. V okně jsem zahlídla, jak murlovci mlátili moji mámu, ale ta jen vrtěla hlavou. Pak jí jeden murlovec namířil na hlavu zbraň a -. Dál už jsem to neviděla, protože jsem se zas rychle otočila. Z očí mi vytryskly vodopády slz. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla a už jsem se neotáčela.

Ahooj lidičkýýýý. :D Lehká tragédie v Miiným životě :(. Názor? :D

karolka956 :)