V zájmu života

seventh

,,Kulka..." dořekla jsem. ,,Jak se tam dostala?!" začínala jsem se bát. Jestli ho někdo postřelil, tak to budou na 100% murlovci. A to znamená, že budou blízko.

,,Našla jsem pár listů na zemi." přiběhla Beattris.

,,To mi nějak nesedí." zamračila sem se. ,,Na zemi? Ty listy se jen tak neutrhnou sami od sebe. Ani vítr to nezvládne. Byl u toho poblíž krlívník?" zeptala jsem se zamyšleně.

,,Neviděla jsem ho tam nikde..." povídá zaraženě.

,,Seberte se. Dělejte! Murlovci jsou tím pádem blízko. Musíme jít! Pojďte, mám adresu mojí nevlastní tety. Tam budeme bydlet." řekla jsem v rychlosti a nabíjela si pistoli. Jistota je jistota.

Běželi jsme lesem a nedávali si pozor na cestu. Já se stále dívala na GPS, abych šla správně. Trochu jsem zapomněla dívat se před sebe a v plný rychlosti to napálila do stromu. Nad hlavou mi poletovalo tisíce hvězdiček a já se nemohla zvednout.

,,Hej si v pohodě?" zeptal se Bert.

,,Ne." odpověděla jsem jednoduše. Mohla jsem zvednout pravou ruku, ale to bylo vše, co jsem dokázala. Přivolal k sobě Beattris a každý mě vzal za jednu paži. Táhli mě neznámo kam, rotože jsem byla otočená zády k naší cestě. Cítila jsem, že Beattris se se mnou nesere. Táhla mě přes kořeny, ostré kameny, hlavou jsem se bouchala o nízké větve. Potichu jsem sténala, ale nikdo si ničeho nevšiml. Už jsem vzdala pokusy upozornit na sebe, tak jsem se jen tak dívala před sebe. Začala jse ssebou cukat, jak nejvíc to šlo.

,,Mu... murlet!" zašeptala jsem. Snažila jsem se podívat na Berta, ale nemohla jsemm otočit hlavu. Cukla jsem pravou rukou, abych na sebe upozornila Beattris. Znuděně se na mě podívala.

,,Co chceš?"

,,Murlet..." zašeptala jsem skoro neslyšně.

,,Co?!" nerozuměla mi. Očima jsem ji upozorňovala, ale ona nechápala. ,,Hej Berty ona asi něco chce." upozornila kamaráda. Zastavili jsme se.

,,Děje se něco?"

,,Murlet!" zašeptala jsem trochu hlasitěji. Podíval se tam, ale samozřejmě tam nic nebylo. Už jsem říkala jak dokážou být murleti chytří, když chtějí? Mohou použít maskování jako chameleoni, mohou se neslyšně schovat za strom... Jenže to spoustu lidí nevědělo. Psal to jeden odborník v knize Chytré zrůdy. Popisoval tam, jak je nejúčinněji zabít, jak pracuje mozek, co umí a co ne. Měla jsem to štěstí a v knihovně na tuto knihu narazila.

,,Prosimtě. Nic tam není. Asi se ti něco zdálo." konejšil mě. Rezignovala jsem a nechala se dál táhnout tou hrůznou cestou.

Na chvíli jsme zastavili, měli jsme žízeň. Bert mi vytáhl termosku teď již plnou čisté vody a podržel mi ji před ústy. Termoska mu vypadla z ruky a polovina obsahu se vyvalila ven na vlhkou zeminu. ,,T-tam j-je mu-murlet." koktal. Rychle strčil termosku zpět do tašky a hodil si mě na záda. Murlet nás se zájmem pozoroval, netušil, co děláme. Mé dočasné ochrnutí pomalu ustupovalo, už jsem mohla hýbat hlavou a rukama. Výtáhla jsem pistoli a rychle zamířila. Murlet se skácel k zemi a já si mohla připočítat dalšího mrtvého murleta do sbírky. Chytla jsem se Berta pevně kolem krku a nehodlala se pustit. ,,Pevně se drž, bude to jízda."