"Jmenuju se Eliška. V prosinci mi bude 17. Vždycky jsem byla jiná, ta divná. Nikdy jsem neměla moc kamarádek ani kamarádů. Tohle je příběh o mě, o tom jak to vlastně všechno je, o mých tajemstvích, o tom co prožívám, o mých pocitech za celou tu dobu...
14.8.2016 22:30h (pozn. autora: kurzívou je to, co se odehrálo ve snu)
Konečně v posteli. Zhasínám lampičku, tulím se k méďovi. Nemůžu spát, a tak si ještě píšu s přítelem.
00:09
Neodepisuje. Že by usnul? Odkládám mobil, připojuji k němu nabíječku. Objímám méďu a nořím se do snu.
"Zapomeň na něj! Nemáš dítě! Nemáš nikoho! Dej mi tu vzpomínku! Dělej! Podívej se na mě!" Ne, nedívej se mu do očí, nemysli na to, nemysli na něj. Nemůžu ho nechat vyhrát.
Kolem 3.hodiny ráno
Ne! Byl to jenom sen. Já se bojím. Někdo tu je. Někdo mě pozoruje. Hlavně nic nevystrkovat zpod peřiny. Neotevírat oči. Nemysli na to. Mysli na něco hezkýho.
Méďa, Tomáš.. "Nee!" Zase je tam on. "Nech mě!" Nedívej se na něj. Hlavně nenavazuj oční kontakt!
To nejde. Někdo tu je! Unese mě. Už nikdy neuvidím svoje blízký. Je mi vedro. Jsem celá zpocená. Klepu se. Tisknu si k tělu méďu. Hlavně nic nevystrčit zpod deky. I když je mi vedro, nesmí nic koukat. Jsem tak unavená...
Jsme venku, držíme se za ruce. Smějeme se a povídáme si. Vzpomínáme na první setkání a na ty další... A najednou... "Dej mi ty vzpomínky! Nikoho nemáš! Pojď sem, uleví se ti. Chci ti jenom pomoct." "Ne, nic ti nedám!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
4:05 Eliška: já se hrozně bojím :( Odesláno
To přece není možný. Proč nemůžu myslet na nic hezkýho, vždycky tam skočí zase oni - mimozemšťani!?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Než odepíše, zase na půl hodiny usínám.
"Ano. Tak seš hodná. Přesně tak, dívej se na mě a dej mi ty vzpomínky." Ne! Nesmím se na něj dívat. Notak, koukej mu na nohy. Pěkný černý boty, oblek. Má i kravatu? Ne, nedívej se tam. Nech to být!
*cink*
Konečně odepsal! Chvíli jsme si psali, jenom abych se tolik nebála a nemyslela na to.. Ani nevím jak, ale kolem půl 6. jsem zase usnula. Sen si nepamatuju. Kdo zhasnul lampičku? Když jsem usnula, určitě svítila. Ráno byla zase zhasnutá, ale rodiče ještě spali. Že bych byla tak mimo a během noci se ještě probudila a zhasnula ji? Kdo ví... Vím jenom, že ten film byl špatný nápad.
Tak je tu zase po delší době další část. Sice se to všechno pravděpodobně dělo kvůli filmu, který sem večer viděla (Zloději paměti), proto i ten název. Dlouho sem přemýšlela, jestli to přidat sem nebo do Deníku introverta. Snad se vám to líbilo :) Za komentář nebo hvězdičku budu ráda 🌟
